Mezi prvky demokratického právního státu patří správní soudnictví vykonávané prostřednictvím krajských soudů a Nejvyššího správního soudu. Nejvyšší správní soud stojí na vrcholu této soustavy, přičemž samotná vrcholní pozice implikuje důležitost jeho rozhodování. Rozhodovací činnost pak vykonává primárně skrze tzv. "běžné" senáty, které projednávají a rozhodují věci denně s přihlédnutím k již ustálené judikatuře Nejvyššího správního soudu a zabezpečováním předvídatelnosti soudních rozhodnutí. Pokud se však chtějí tyto "běžné" senáty odchýlit od právních názorů vyslovených již v dřívějších rozhodnutích Nejvyššího správního soudu, stíhá tyto senáty podle § 17 odst. 1 s. ř. s. povinnost postoupit věc rozšířenému senátu. Rozšířený senát tak představuje ohnisko odlišností, ve kterém dochází k vyřešení sporných otázek a zároveň k naplňování jedné z obecně známých funkcí rozšířeného senátu, kterou je sjednocování rozhodovací činnosti "běžných" senátů, tedy uvnitř samotného Nejvyššího správního soudu. Tato disertační práce se zabývá rozšířeným senátem Nejvyššího správního soudu, konkrétně se zabývá z historického pohledu jeho předchůdcem, popř. jeho první historickou podobou, analyzuje činnost rozšířeného senátu podle současné právní úpravy, jak z hlediska kompetenčního, ve vztahu k § 17 s. ř. s. pak z hlediska jeho pravomoci. Jelikož rozšířený senát primárně odstraňuje judikaturní rozpory, kdy z jeho strany jsou vysloveny určité právní názory, je tato práce dále zaměřena na vliv jeho rozhodovací činnosti z pohledu různých subjektů (správních orgánů a krajských soudů), které jsou bezesporu ovlivněny judikaturou rozšířeného senátu (pozitivně nebo i negativně). A přesně, o jaký vliv se konkrétněji jedná, je v této práci vyvozeno. Práce se taktéž zabývá tím, zda by nemělo dojít k tzv. otevření rozšířeného senátu pro správní orgány a krajské soudy, neboť i tyto nemusí souhlasit s judikaturou Nejvyššího správního soudu a mohly by se chtít odchýlit od této judikatury. S rozhodovací činností rozšířeného senátu taktéž souvisí i rychlost, jakou je schopen věc projednat a rozhodnout nebo naopak dovodit, že u věci, která mu byla předložena, není dána jeho pravomoc. Proto se práce dále zabývá tím, v jakých přiměřených lhůtách rozšířený senát rozhoduje, a zda je možné tyto lhůty nějakým způsobem zkrátit.The elements of a democratic legal state include administrative justice carried out through regional courts and the Supreme Administrative Court. The Supreme Administrative Court stands at the top of this system, which very top position implies the importance of its decisions. The decision-making is carried out primarily through the so-called "ordinary" bench of judges, which discuss and decide cases daily, taking into account the already established jurisprudence of the Supreme Administrative Court and ensuring the predictability of court decisions. However, if these "ordinary" benches of judges want to deviate from the legal opinions already expressed in earlier decisions of the Supreme Administrative Court, these benches are subject to the obligation to refer the matter to an extended bench of judges according to paragraph 17 of the Administrative Code of Justice. The extended bench of judges thus represents a focus of differences, in which controversial issues are resolved and at the same time fulfills one of the generally known functions of the extended bench of judges which is the unification of the decision-making activities of "ordinary" benches of judges inside the Supreme Administrative Court. This thesis deals with the extended bench of judges of the Supreme Administrative Court, specifically deals with its predecessor from a historical point of view, or in its first historical form, analyzes the activity of the extended bench of judges according to the current legislation, both from the point of view of competence and in relation to paragraph 17 Administrative Code of Justice from the point of view of its authority. Considering that the extended bench of judges primarily removes jurisprudential contradictions when certain legal opinions are expressed on its part, this thesis is further focused on the influence of its decision-making activity from the point of view of various entities (administrative authorities and regional courts), which are undoubtedly influenced by the jurisprudence of the extended senate, whether positively or even negatively. And exactly what kind of influence is involved, is deduced in this work. The work also deals with whether there should be a so-called opening of the extended senate for administrative bodies and regional courts, because even these may not agree with the jurisprudence of the Supreme Administrative Court and might want to deviate from this jurisprudence. The decision-making activity of the extended bench of judges is also related to the speed with which it is able to discuss the matter and make a decision or, on the contrary, to conclude that it does not have jurisdiction over the matter that was presented to it. Therefore, the thesis further deals with what reasonable deadlines the extended bench of judges makes decisions, and whether it is possible to shorten these deadlines in some way.