Diplomová práce se zabývá fenoménem tance v muzeích a galeriích s důrazem na vztahy tanečního těla k výstavnímu prostoru. V první polovině práce jsou nastíněny vývojové dispozitivy tance, divadla a výtvarného umění, jež konstituovaly existenci živého lidského těla v galeriích a muzeích. Tato perspektiva je doplněna rovněž o výklad věnující se vývoji a postavení výstavních institucí i jejich vlivu na (taneční) umění. Druhá část práce se zaměřuje na analýzu řady tanečních galerijních projektů a reflektuje samotný dialog tanečního těla a výstavního prostoru s důrazem na kategorizaci vztahů mezi tělem, prostorem a pozorovatelem. Představené praxe a specifika tance v galeriích a muzeích jsou usouvztažněny k relevantním teoretickým a filozofickým konceptům. Sledovaná oblast je nahlédnuta především optikou Michela Foucaulta, jehož pojetí dispozitivu celou práci rámuje.The diploma thesis deals with the phenomenon of dance in museums and galleries with an emphasis on the relationship of the dancing bodies to the exhibition space. The first half of the thesis outlines the developmental dispositions of dance, theater and fine arts that have constituted the current existence of the human body in galleries and museums. This perspective is also complemented by an explanation of the development and status of exhibition institutions and their influence on (dance) art. The second part of the thesis focuses on the analysis of a number of dance gallery projects and reflects the dialogue between the dancing body and the exhibition space itself, with an emphasis on the categorization of the relationships between the body, space and the observer. The presented practices and specifics of dance in galleries and museums are related to relevant theoretical and philosophical concepts, in particular to the ideas of Michel Foucault, whose concept of Dispositif frames the entire work.