Cílem diplomové práce bylo posoudit spojitost stresové (kombinované) močové inkontinence u žen s bolestmi bederní páteře a zhodnotit efekt terapie cílené na inkontinenci ve vztahu k bolesti zad. Sledovaný soubor obsahoval 15 žen se stresovou (kombinovanou) močovou inkontinencí a zároveň bolestmi bederní páteře v průměrném věku 38,60 ? 11,10 let. Kontrolní skupina nebyla vytvořena, neboť jsme hodnotily vztah dvou obtíží (močové inkontinence a bolesti beder) vzhledem k jedné terapii. Data pro hodnocení byla odebírána při vstupním a výstupním vyšetření. Funkce pánevního dna byla hodnocena přístrojem Peritone a pomocí PERF-SMR škály. Pro hodnocení funkce zad byly použity specifické testy na rozvíjení páteře, Luomajokiho motorické testy a pro objektivizaci bolestivosti byla využita tlakové algometrie. V rámci dotazníkového šetření byly použity dotazníky pro hodnocení disability při bolestech zad ODI, pro bližší charakterizaci a míru bolesti SF-MPQ a pro hodnocení močové inkontinence ICIQ-SF. Výzkumná skupina žen cvičila po dobu 8 týdnů. Výsledky studie ukázaly stejnou statistickou významnost (p= 0,001) u poklesu hodnot v ODI i ICIQ-SF dotazníku po terapiích. Tyto výsledky svědčí pro pokles disability u obou sledovaných obtíží. Signifikantní snížení hodnot bylo také prokázáno v dotazníku SF-MPQ (p= 0,002). V rámci motorických Luomajokiho testů došlo ke zlepšení ve všech úkonech, ale pouze u 2 z nich nabyly hodnoty statistické významnosti. U výzkumné skupiny navíc došlo ke statisticky významnému zlepšení rozvíjení páteře u Stiborovy zkoušky (p= 0,003). Efekt terapie cílené na inkontinenci byl prokázán ve zlepšení funkce svalů PD dle PERF-SMR škály (p 0,05), avšak přístrojem Peritone výsledky nedosáhly statisticky významných hodnot. Z výsledků práce lze vyvodit závěr, že terapie cílená na inkontinenci měla vliv na snížení bolestivosti bederní páteře. Měla také vliv na zlepšení funkce svalů PD ve smyslu poklesu obtíží spojených s inkontinencí.The present thesis focuses on assessing the correlation of stress (combined) urinary incontinence in women with lumbar spine pain and evaluating the effect of incontinence-targeted therapy in relation to back pain. The cohort included 15 women with stress (combined) urinary incontinence and lumbar spine pain with an average age of 38.60 ? 11.10 years. There was no control group, as the association of the two conditions (urinary incontinence and lumbar pain) was assessed against one treatment. The assessment data were collected during the initial and concluding examinations. Pelvic floor function was assessed using the Peritone apparatus and the PERF-SMR scale. Specific spinal extension tests and Luomajoki motor tests were used to evaluate back function, and pressure algometry was applied to objectify pain. The survey utilised questionnaires for assessing the ODI back pain disability, SF-MPQ for more detailed characterisation and measure of pain, and ICIQ-SF for assessing urinary incontinence. The study group of women exercised for eight weeks. The study results indicated the same statistical significance (p= 0.001) for the decrease in ODI and ICIQ-SF questionnaire scores after the treatments. Such results suggest a decrease in disability for both the difficulties studied. Also, the SF-MPQ questionnaire exhibited a significant decrease in values (p= 0.002). All task values improved in the motor Luomajoki tests; however, only two of them reached statistical significance. Moreover, the research group experienced a statistically significant improvement in spinal development on the Stibor's test (p = 0.003). The effect of incontinence-targeted therapy was demonstrated by an improvement in the PF muscle function according to the PERF-SMR scale (p 0.05); however, the results measured by the Peritone device did not reach statistical significance. Based on the thesis results, we may conclude that the incontinence-targeted therapy reduced lumbar spine pain. Additionally, it also improved the PF muscle function in terms of a decrease in incontinence-related difficulties.