Cílem práce bylo popsat zkušenost adolescentů s jejich vztahy během období distanční a prezenční výuky. Zmapovat vztahové změny, které na změnu výuky nasedají a jejich vliv na prožívání jednotlivce. Toho bylo dosaženo kvalitativním metodologickým přístupem. Metoda sběru dat je polostrukturovaný rozhovor. Výsledky výzkumného šetření ukazují, že forma výuky ovlivňuje třídní atmosféru a tím i vztahy adolescentů, kteří mají přátele převážně ze školního prostředí. Distanční výuka zvyšuje izolovanost a tím snižuje třídní kohezi, což vede k úbytku kontaktů jedince a zhoršení jeho psychiky. Avšak adolescenti, kteří aktivně vyhledávají kontakt v míře, se kterou jsou spokojení, si udržují emoční stabilitu nehledě na formu výuky.The aim of this research was to describe how adolescents experience the change of their relationships that stems from varying forms of learning. How different forms of learning influence adolescent relationships and therefore their emotional state. For this research I chose a qualitative methodological approach. . The method of data processing is multicase study. For data analysis I have used descriptive phenomenological analysis. I collected data using semi-structured interview. Based on my research I have concluded that the form of learning does influence the class relationships which further influences relationships of individual adolescent, as most of their friends come from their classroom. Distance learning education leads to bigger isolation of oneself thus it lowers class cohesion. The amount of contacts adolescent is then less likely to satisfy their need of affiliation and leads to a leap in their emotional state. On the other hand adolescents that find a way to keep a sufficient amount of connection are not bothered by the change of learning form.