Cíli práce je identifikování hlavních faktorů zátěže prožívanou personálem dětské onkologie, jejich vnitřních mechanismů a vytvoření zastřešujícího teoretického konceptu. Výzkum byl realizován v kvalitativním přístupu formou vícepřípadové studie. Výzkumný soubor tvořilo deseti respondentů a zahrnoval pediatrické lékaře, zdravotní sestry a nemocniční psychology. Výzkumná data byla získána na základě polostrukturovaného interview a následná analýza byla realizována dle principů Zakotvené teorie. Míra prožívané zátěže se v souboru ukázala jako velmi vysoká. Za nejvýznamnější faktory analýza odhalila intervenci rodičů po smrti dítěte a psychologickou podporu pacienta při umírání. Propojujícími mechanismy nejzatěžujících faktorů bylo identifikováno nedostatečné komunikační zvládání a odsun konfrontace psychologické zátěže. Nemocniční psychologové se ukázali jako nedostatečně integrovaní do chodu pracoviště a jejich absence jako hlavní systémová příčina vyšší pracovní zátěže při krizových situacích.The aim of the study is to identify the main factors of workload burden experienced by pediatric oncology staff, their internal mechanisms, and to create an overarching theoretical concept. The research was conducted in a qualitative approach through a multiple case study. The research sample consisted of ten respondents and included pediatric physicians, nurses and hospital psychologists. Research data was collected based on semi-structured interviews and the subsequent analysis was conducted according with the principles of Grounded Theory. The degree of perceived workload in the sample was found to be very high. The analysis revealed interventions of parents after a death of a child and psychological support of a patient during dying as the most significant factors. Connecting mechanisms of the most burdensome factors were identified as inadequate communication handling and avoidance of confronting psychological stress. Hospital psychologists were found to be insufficiently integrated into the operation of the workplace and their absence as the main systemic cause of higher workload in crisis situations.