Cílem studie bylo porovnat vliv požití hydrogenované vody a placeba na srdeční frekvenci, v průběhu opakovaných sprintů a po skončení opakovaných sprintů, u profesionálních hráčů fotbalu. Výzkumný soubor se skládal z 12 profesionálních hráčů fotbalu ve věku 18,8 +- 1,3 let. Experiment proběhl jako randomizovaná, dvojitě zaslepená, placebem kontrolovaná, cross-over studie. Hráči absolvovali 2x identické opakované sprinty (15 x 30 m s 20 s intervalem odpočinku) s odstupem jednoho týdne. Hráči před zahájením opakovaných sprintů užili celkem 1 260 ml hydrogenované vody nebo placeba. Použitá HV obsahovala 0,9 ppm rozpuštěného molekulárního vodíku (H2). Pro srovnání srdeční frekvence (SF) při požití HV a při požití placeba, byly vybrány následující parametry: maximální srdeční frekvence (SFmax), průměrná srdeční frekvence (SFprůměr), pokles SF za 1 min (PSF1), pokles SF za 3 min (PSF3). Statisticky významné rozdíly, u hráčů, kteří požili HV, vůči hráčům, kteří požili placebo, byly zaznamenány u hodnot PSF1 (hydrogenovaná voda = 46,8 +- 10,6 tepů/min, placebo = 41,6 +- 12,6 tepů/min, p = 0,017) a PSF3 (hydrogenovaná voda = 67,8 +- 9,0 tepů/min, placebo = 62,7 +- 8,2 tepů/min, p = 0,022). Při srovnání průměrných hodnot SFmax (hydrogenovaná voda = 172,2 +- 8,5 tepů/min, placebo = 173,3 +- 6,1 tepů/min, p = 0,41) a SFprůměr (hydrogenovaná voda = 165 +- 9,4 tepů/min, placebo = 166,8 +- 7,6 tepů/min, p = 0,69), jsme neshledali statisticky významné rozdíly. Výsledky neprokázaly účinky suplementace hydrogenovanou vodou na zátěžové hodnoty SF, ale ukázaly pozitivní účinky na zotavení SF po skončení opakovaných sprintů.The aim of the study was to compare the effect of ingested hydrogen rich water and placebo on heart rate (HR), during repeated sprints and after repeated sprints, in professional soccer players. The research group consisted of 12 professional soccerplayers aged 18,8 +- 1,3 years. The experiment was conducted as a randomized, double-blind, placebo-controlled, crossover study. The players completed twice identical repeated sprints (15 x 30 m with interval 20 s) with a washout of one week. Players ingested a total of 1,260 ml of hydrogen rich water or placebo before starting the sprints. The hydrogen rich water contained 0,9 ppm of dissolved molecular hydrogen (H2). The following parameters were selected for comparison between hydrogen rich water and placebo: maximal heart rate (HRmax), average heart rate (HRaverage), heart rate recovery in 1 min (HRR1), heart rate recovery in 3 min (HRR3). Statistically significant differences were observed between hydrogen rich water and placebo in the HRR1 (hydrogen rich water = 46,8 +- 10,6 bpm, placebo = 41,6 +- 12,6 bpm, p = 0,017) and HRR3 (hydrogen rich water = 67,8 +- 9,0 bpm, placebo = 62,7 +- 8,2 bpm, p = 0,022). When comparing the average values of HRmax (hydrogen rich water = 172,2 +- 8,5 bpm, placebo = 173,3 +- 6,1 bpm, p = 0,41) and HRaverage (hydrogen rich water = 165 +- 9,4 bpm, placebo = 166,8 +- 7,6 bpm, p = 0,69) we did not find statistically significant differences. The results did not show the effects of hydrogen rich water supplementation on exercise HR values but showed positive effects of hydrogen rich water supplementation on the HRR after the end of repeated sprints.