Předložená diplomová práce se zabývá institutem advokátního přímusu v civilním řízení soudním, kterým rozumíme povinnost stran v řízení nechat se zastoupit advokátem. Vzhledem k nedávné diskuzi o možném obsažení tohoto institutu v civilním řádu soudním, se jedná o téma velmi aktuální. Na začátku se diplomová práce soustředí na obecné vymezení a základní charakteristiku povinného zastoupení advokátem, důraz je kladem zvláště na je smysl a účel. Druhá kapitola poskytuje náhled na tuto problematiku od 19. století do 90. let století minulého. Následující kapitola zpracovává současné pojetí povinnosti nechat se právně zastoupit v řízení včetně úpravy mimo civilní proces. Čtvrtá kapitola se zabývá návrhy de lege ferenda v této oblasti spolu s výhradami a námitkami proti nim. V této kapitole je navrhované povinné zastoupení advokátem v civilním řízení soudním rovněž srovnáváno s jeho úpravou v Rakouské republice, Spolkové republice Německo a Slovenské republice. V závěru je prezentován návrh samotného autora této práce.The submitted diploma thesis deals with the institute of mandatory representation by an attorney in the civil proceedings, which stands for a duty of the parties of the dispute to be represented by an advocate. Considering recent discussions about possible incorporation this institute in the new Civil Procedure Code, this subject is highly topical. At the beginning the diploma thesis focuses on general definition and basic characteristic of the obligatory representation by an attorney, especially puts emphasis on its meaning and purpose. The second chapter provides historical point of view since the 19th century to the 1990s. The following part examines the de lege lata conception of the mandatory presence of the attorney in the proceedings including the regulation outside the civil procedure. The fourth chapter deals with the de lege ferenda suggestions in this area along with reservations and objections to them. In this chapter the suggested mandatory representation by an attorney in the civil proceedings is compared with its regulations in Austria, Germany, and Slovakia too. In conclusion there is presented the suggestion made by the author himself.