Úvod: Poruchy posturální stability jsou jednou z poruch, která se objevuje u osob po cévní mozkové příhodě. Tyto potíže u pacientů mohou vést k omezení v denních aktivitách, proto je důležité umět tyto potíže diagnostikovat a navrhnout vhodnou terapii. Cíl: Hlavním cílem bylo objektivizovat vliv rehabilitační léčby na schopnost posturální stabilizace za měnících se senzorických podmínek u pacientů v subakutním stádiu po ischemické cévní mozkové příhodě. Druhým cílem bylo zhodnotit vztahy mezi výsledky posturografického měření a klinických testů. Metodika: Výzkumu se zúčastnilo 7 pacientů v subakutním stádiu po ischemické cévní mozkové příhodě. Pacienti byli měření celkem 2x, a to při přijetí na rehabilitační oddělení a krátce před ukončením jejich hospitalizace. Posturografické měření bylo provedeno na posturografu od firmy NeuroCom? (modul Smart Equitest System), na němž proband absolvoval Sensory Organization Test. Ke klinickému hodnocení byly vybrány testy Berg Balance Scale a Mini-BESTest. Výsledky: Ve výsledcích z posturografického vyšetření byly zaznamenány signifikantní změny v parametru Equilibrium Score v úloze č. 5 a u celkového parametru Composite. U výsledků klinických testů byly signifikantní změny zaznamenány u obou použitích testů. Závěr: Po absolvování rehabilitační léčby došlo u pacientů po ischemické cévní mozkové příhodě v subakutním stádiu ke zlepšení v rámci testu SOT v celkovém parametru Composite (p = 0,02) a v úloze 5 v parametru ekvilibrium score (p = 0,017) a ke zlepšení v obou klinických testech Berg Balance Scale (p = 0,017) a Mini-BESTest (p =0,028).Introduction: Postural stability disorders are one of the disorders that occur in people after stroke. These disorders can lead to limitations in daily activities, so it is important to be able to diagnose these disorders and design appropriate therapy. Aim: The main aim was to objectify the effect of rehabilitation treatment on the ability of postural stabilization under changing sensory conditions in patients in the subacute stage after ischemic stroke. The second aim was to evaluate the relationships between the results of posturographic measurements and clinical tests. Methods: 7 patients in the subacute stage after ischemic stroke participated in the study. Patients were measured twice in total, on admission to the rehabilitation ward and shortly before the end of their hospitalization. Posturographic measurements were performed on a posturograph from NeuroCom? (Smart Equitest System module), on which the proband completed the Sensory Organization Test. The Berg Balance Scale and Mini-BESTest were selected for clinical evaluation. Results: Significant changes in the Equilibrium Score parameter in Task 5 and in the overall Composite parameter were observed in the posturographic results. In the clinical test results, significant changes were noted in both test uses. Conclusion: After rehabilitation treatment, patients with subacute ischemic stroke improved in the SOT test in the overall Composite parameter (p = 0.02) and in task 5 in the equilibrium score (p = 0.017) and in both clinical tests Berg Balance Scale (p = 0.017) and Mini-BESTest (p = 0.028).