Úvod: V rehabilitaci pacientů po iktu (CMP) v posledních letech stoupá význam robotických technologií. Jednou z nich je robotická ortéza Lokomat, která automatickým generováním lokomočních pohybů umožňuje získat vjem z normální chůze. Předpokládá se, že mnohočetným opakováním krokových cyklů se facilituje obnova lokomoce na podkladě existence centrálních generátorů pohybu. Cíl: Cílem diplomové práce bylo porovnat efektivitu terapie chůze na Lokomatu a chodícím páse Zebris, které byly doplňkem k individuální rehabilitaci. Metodika: 10 pacientů v subakutní fázi CMP bylo randomizovaně rozděleno do experimentální (LG) a kontrolní skupiny (ZG). LG absolvovala chůzi na Lokomatu, ZG na páse Zebris. Terapie probíhala každý všední den po dobu 2 týdnů. Bylo provedeno měření na začátku a na konci intervence. Baterie vyšetření obsahovala test chůze na 10 metrů, Timed Up&Go test, Functional Ambulation Category a vyšetření délky kroku, trvání dvouoporové fáze, rychlost a rozdíl v zatížení paretické a neparetické končetiny při klidném stoji pomocí analýzy chůze na páse Zebris. Výsledky: U pacientů LG i ZG bylo pozorováno měřitelné zlepšení téměř všech pozorovaných parametrů. Největším přínosem terapie na Lokomatu byla větší samostatnost chůze na konci experimentu. Závěr: Terapie chůze na Lokomatu nepřinesla lepší výsledky než terapie na chodícím pásu, nicméně může být tento přístup užitečným doplněk běžné individuální rehabilitace.Introduction: Recently, there has been an increasing tendency of using robotic devices in stroke rehabilitation. Lokomat, a robotic gait orthosis, is such a device. The robot generates locomotion movements and offers an experience of normal gait. Based on the existence of central pattern generators, it is presumed that by multiple repetitions of a gait cycle, locomotion recovery is facilitated. Aim: The aim of this study was to compare the efficacy of Lokomat gait training to Zebris treadmill training, both as an additional intervention to an individual physical therapy. Methods: Ten subacute stroke patients were enrolled in the experiment. These subjects were divided into an experimental (LG - Lokomat group) and a control group (ZG - Zebris group). Both groups received therapy five times a week for two weeks. Each patient was examined at the beginning and at the end of the intervention. Both examinations contained 10-meter walk test, Timed Up and Go, Functional Ambulation Category, and following parameters obtained from Zebris gait analysis: stride length, double support time, velocity, and load discrepancy between paretic and non-paretic side. Results: There were measurable improvements in most of the parameters in both LG and ZG group. The greatest benefit of Lokomat was a more independent gait at the end of the experiment. Conclusion: The Lokomat gait training did not bring better results than Zebris treadmill training. Nevertheless, this approach may be a useful additional intervention to conventional therapy.