Disertační práce se věnuje výkladu pojmu veřejného pořádku a zájmu dítěte v intencích ustanovení § 792 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (OZ), při rozhodování soudu o prominutí zmeškání lhůty k popření otcovství. Autorka zaměřuje pozornost na potvrzení či vyvrácení interpretačních závěrů Nejvyššího soudu ČR v usnesení ze dne 16. srpna 2018, sp. zn. 21 Cdo 1012/2016 (č. 95/2019 Sb. roh. civ.) k aplikaci ustanovení § 792 OZ včetně vymezení pojmu veřejný pořádek a jeho vztahu k pojmu zájem dítěte, jakožto druhého kritéria pro prominutí zmeškání lhůty k popření otcovství. Metodologickými postupy autorka dospívá k vymezení pojmu veřejného pořádku ve smyslu ustanovení § 792 OZ, a to zejména na základě objektivně teleologického výkladu podpůrně s odkazem na závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 8. července 2010, sp. zn. Pl. ÚS 15/09 (N 139/58 SbNU 141), eurokonformního výkladu a zahraniční komparace s francouzskou právní úpravou, jakožto jednoho z inspiračních zdrojů pro zavedení pojmu veřejného pořádku v OZ, a jednoho z podkladů pro závěry výše citovaného usnesení Nejvyššího soudu ČR. V první části disertační práce je pozornost zaměřena na vymezení definičních znaků veřejného pořádku v intencích ustanovení § 792 OZ. V navazující druhé části disertační práce jsou zkoumání v rámci jednotlivých kapitol podrobena definiční kritéria veřejného pořádku, a to právo na ochranu rodinného a soukromého života matky dítěte, právního otce, domnělého otce a dítěte ve smyslu článku 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, zájmu dítěte ve smyslu článku 3 Úmluvy o právech dítěte a právu dítěte znát své rodiče ve smyslu článku 7 Úmluvy o právech dítěte. Obsah definičních kritérií je vymezen na základě analýzy judikatury Evropského soudu pro lidská práva v komparaci s českou právní úpravou a judikaturou Ústavního soudu ČR a Nejvyššího soudu ČR. Zjištěné nedostatky české právní úpravy v oblasti omezené možnosti prolomení překážky věci pravomocně rozsouzené na základě aplikace ustanovení § 425a ZŘS v řízení o určení a popření otcovství, otázka změny poměrů na straně dítěte odůvodňující zahájení nového řízení podle ustanovení § 792 OZ, problematika absence popěrného práva dítěte a domnělého otce včetně výkladu ustanovení § 793 OZ a § 927 OZ jsou následně odstraněny interpretací či dotvářením práva. Pro případ že tento postup není možný, nebo se jeví jako nevhodný, jsou představeny návrhy de lege ferenda. Disertační práce je založena na výkladu pojmu veřejného pořádku při rozhodování o prominutí zmeškání lhůty k popření otcovství vycházejícího z aplikace principu proporcionality, tedy v rámci pojmu veřejného pořádku v intencích ustanovení § 792 OZ nezbytnost vyvažování v kolizi stojící práv a zájmů dotčených osob, a to matky dítěte, právního otce, domnělého otce a dítěte, a principu právní jistoty v rodinněprávních vztazích při zohlednění nejlepšího zájmu dítěte ve smyslu článku 3 Úmluvy o právech dítěte. Uvedený interpretační přístup vylučuje kolizi kritéria veřejného pořádku a zájmu dítěte. Výslovné vyčlenění kritéria zájmu dítěte vedle kritéria veřejného pořádku ve smyslu ustanovení § 792 OZ je nezbytné interpretovat pouze jako zdůraznění zájmu dítěte na prominutí zmeškání popěrné lhůty tehdy, je-li dítě chráněno Úmluvou o právech dítěte, tedy v případech, kdy zájem dítěte je předním hlediskem při jakékoliv činnosti týkající se dítěte.This dissertation deals with interpretation of the concept of public order and the interest of the child in the context of the provisions of Section 792 of Act No. 89/2012 Coll., the Civil Code (CC), during the decision-making process of a court on waiving the time limit for denying paternity. The author focuses her attention on confirming or refuting the interpretative conclusions of the Supreme Court of the Czech Republic in its ruling of 16 August 2018, file ref. 21 Cdo 1012/2016 (no. 95/2019 Coll. of civil rulings) regarding application of the provisions of Section 792 CC, including definition of the concept of public order and its relationship to the concept of the best interests of the child. Using methodological procedures, the author arrives at a definition of the concept of public order within the meaning of the provisions of Section 792 CC, in particular on the basis of an objective teleological interpretation with reference to the conclusions found in the ruling of the Constitutional Court of 8 July 2010, file ref. Pl. ÚS 15/09 (N 139/58 SbNU 141), EU-conformant interpretation and foreign comparison with French legislation, which was one of the sources of inspiration for the introduction of the concept of public order in CC, and also the basis for the conclusions of the ruling of the Supreme Court cited above. In the first part of the dissertation, attention is focused on definition of the defining characteristics of public order in the context of Section 792 CC. In the second part of the dissertation, the definitional criteria of public order are examined in individual chapters, namely the right to protection of the family and private life of the child's mother, the legal father, the alleged father and the child within the meaning of Article 8 of the Convention for the Protection of Human Rights and Fundamental Freedoms, the best interests of the child within the meaning of Article 3 of the Convention on the Rights of the Child (CRC) and the right of the child to know his or her parents within the meaning of Article 7 CRC. The content of the definitional criteria is defined on the basis of analysis of the case law of the European Court of Human Rights in comparison with Czech legislation and the case law of the Constitutional Court and the Supreme Court of the Czech Republic. The identified shortcomings of Czech legislation in the field of the limited possibility of breaking the barrier of res judicata based on application of the provisions of Section 425a of the Act on Special Judicial Proceedings in proceedings for the establishment and denial of paternity, changes in the child's circumstances justifying the initiation of new proceedings under the provisions of Section 792 CC, the absence of the right of denial on the part of the child and the alleged father, including interpretation of the provisions of Section 793 CC and Section 927 CC, are subsequently eliminated by interpretation or supplementation of the law. If this course of action is not possible or seems inappropriate, de lege ferenda proposals are presented. The dissertation is based on interpretation of the concept of public order during the decision-making process regarding waiving of the time limit for denial of paternity based on application of the principle of proportionality, i.e. the need to balance the conflicting rights and interests of the persons concerned, namely the child's mother, the legal father, the alleged father and the child, and the principle of legal certainty in family relations, taking into account the best interests of the child within the meaning of Article 3 CRC. This interpretive approach rules out conflict between the criterion of public order and the interests of the child. The explicit setting apart of the criterion of the child's best interest next to the criterion of public order must be interpreted only as emphasising the child's best interest when the child is protected by CRC.