Předkládaná bakalářská práce se zabývá tématem povolání proroků ve Starém zákoně. Všímá si vybraných prorockých postav, u nichž se podrobněji vy-práví o jejich povolání. První kapitola uvádí některé charakteristické rysy izrael-ského proroctví. Kapitoly 2-7 popisují povolání šesti starozákonních proroků: Moj-žíše, Samuela, Elíši, Izajáše, Jeremjáše a Ezechiela. U většiny z nich sledujeme po-dobnou strukturu vyprávění. Ta se skládá ze šesti společných prvků, jimiž jsou se-tkání s Bohem či nějakým úkazem, oslovení proroka, předání úkolu pro povolané-ho, zdráhání se, ujištění o pomoci a znamení. Těchto šest společných prvků se ne-vyskytuje vždy, v některých případech určité prvky chybí, někdy jsou jen naznačeny. Výjimkou je prorok Elíša, jehož povolání se od ostatních odlišuje. Závěrečný pře-hled těchto typických prvků, uvedený v osmé kapitole, umožňuje vzájemné srovná-ní jednotlivých prorockých povolání.The presented bachelor thesis deals with the topic of the prophets' vocations in the Old Testament. It pays attention to selected prophetic figures, whose voca-tions are told in more detail. The first chapter presents some characteristics of Is-raeli prophecy. Chapters 2-7 describe the vocations of the six Old Testament proph-ets: Moses, Samuel, Elisha, Isaiah, Jeremiah, and Ezekiel. For most of them, we notice a similar structure of narration. It consists of six common elements, among which belong meeting with God or some phenomenon, addressing the prophet, charging the competent person with a task, reluctance, reassuring help and signs. These six common elements do not always occur, in some cases certain elements are missing, sometimes they are just hinted at. The only exception is the prophet Elisha, whose vocation differs from the others. The final overview of these typical elements, stated in the eighth chapter, makes it possible to compare the individual prophetic vocations.