Cílem této diplomové práce bylo porovnat přístrojové a klinické hodnocení posturální stability u jedinců ve věkovém rozmezí 60 až 75 let. Přístrojové hodnocení bylo realizováno pomocí balančního systému Biodex. Výzkumný soubor neměl v anamnéze žádné operace, závažná zranění v oblasti dolních končetin nebo jakékoliv další faktory, které by znemožňovaly provedení daných testů či zkreslovaly jejich výsledky. U souboru byly hodnoceny dva klinické a dva přístrojové testy. Z klinických testů byla první provedena modifikovaná verze klinického testu senzorické interakce při udržení rovnováhy (m-CTSIB), při které se hodnotil parametr "sway index", neboli index vychýlení pacienta, a to dvěma fyzioterapeuty nezávisle na sobě. Test byl provádět ve čtyřech různých modifikacích, kdy každá trvala maximálně 30 sekund. Druhým testem byl test dosahu ve 4 směrech (MDRT). Zde se hodnotila vzdálenost v centimetrech, o kterou se byl daný proband schopen natáhnout, aniž by nadzvedl paty či špičky, udělal krok nebo upadl. Z přístrojových testů byly hodnoceny rovněž m-CTSIB, kdy jednotlivé modifikace trvaly 30 sekund a pauzou 10 sekund, a dále test limitů stability (LOS), u kterého byl hodnocen parametr maximální úhel vychýlení probanda, a to v osmi směrech. Oba testy byly provedeny celkem třikrát, kdy pro potřeby práce bylo pracováno s průměrnou hodnotou jednotlivých testů. Pří porovnávání obou forem m-CTSIB testu byl při hladině statistické významnosti p < O,O5 za použití Wilcoxonova párového testu zjištěn statisticky významný rozdíl ve všech směrech s výjimkou MPZO. Při srovnávání MDRT a LOS byla zjištěna pozitivní korelace, relativně slabá statistická významnou se však objevila pouze při testování směry doprava a doleva. Uvedené klinické testy jsou tedy metodou volby pro rychlé zhodnocení posturální stability při stoji daného jedince. Při vyšetřování zkušenými odborníky jsou klinické formy testů dostačující, chceme-li však získat spolehlivé a objektivní zhodnocení posturální stability stoje, musíme vycházet z výsledků přístrojového testování, kdy jednou z možností je vyšetření pomocí balančního systému Biodex.The aim of this diploma thesis was to compare instrumental and clinical evaluation of postural stability in individuals aged 60 to 75 years. Instrumental evaluation was implemented with the use of the use of Biodex Balance System. The research group anamnesis showed no history of any surgeries, serious injuries in the lower extremities, or any other factors that would make it impossible to perform the tests or distort their results. Two clinical and two instrumental tests were evaluated for the group. From clinical tests, a modified version of the sensory interaction clinical test was first performed at equilibration (m-CTSIB), during which the parameter "sway index", or index of deflection of the proband, was assessed by two physiotherapists independently of each other. The test was performed in four different modifications, each lasting a maximum of 30 seconds. The second test which was performed was the Multidirectional Reach Rest (MDRT). Here, the distance in centimeters by which the given proband was able to stretch without lifting heels or toes, taking a step or falling, was measured. From the instrumental tests, the m-CTSIB were also evaluated. In these cases, individual modifications lasted 30 seconds with a pause of 10 seconds. Another performed test was the Limits of Stability (LOS), during which the parameter of maximum angle of deflection of the proband was assessed in eight different directions. Both tests were conducted in total of three times. If necessary, the average values of individual tests were used. When both forms of the m-CTSIB test were compared, a statistically significant difference was found in all directions with the exception of MPZO at the level of statistical significance of p 0.05 with the use of the Wilcoxon paired test. When comparing MDRT and LOS, a positive correlation was found. However, a relatively weak statistical signicance appeared when the right and left directions were tested. The above-mentioned clinical tests therefore represent the method of choice for rapid assessment of postural stability in a standing position of an individual. When performer by experienced experts, clinical forms of tests are sufficient. On the other hand, if we want to obtain a reliable and objective assessment of postural stability of a standing position, we must rely on the results of testing conducted by instruments, as for instance the examination using the Biodex Balance System.