Cílem této práce je představit a analyzovat filozofii W. Norrise Clarka (1915-2008). Pozornost bude věnována nejdřív novotomismu, jeho vzniku, vývoji a podobám a krátce i vybraným osobnostem personalismu. Pak bude představen Clarkův filozofický koncept inspirovaný existenciálním tomismem, personalismem a fenomenologií v jehož základu je pojetí bytí jako dynamického sebesdílejícího se aktu. Vrcholem bytí je pak osoba, která si je vědomá sebe sama, je odpovědná za své činy, plnosti svého bytí dosahuje skrze vztahy a cílem její existence je podílet se na Božím životě. Nakonec bude pozornost soustředěna na tři podle autorky hlavní problémy této koncepce, a to konkrétně esence jako negativní limitující potence, vztahy na stejné ontologické úrovni jako substancialita a receptivita jako ontologická dokonalost.The aim of this thesis is to present and analyze the philosophy of W. Norris Clarke (1915-2008). Firstly it will be focused on Neothomism, its origin, evolution, and forms. Shortly it will be focused about chosen thinkers of personalist tradition. Then it will introduce Clarke's philosophical concept inspired by existential Thomism, personalism, and phenomenology, which has the interpretation of being as a dynamic self-sharing act in its roots. The very top of being is a person, which is self-conscious and responsible for its action, the fullness of its being can reach through relations and its goal is to participate in God's life. Finally, the attention will be focused on the three main problems of this conception according to the author, namely on the essence as a negative limitation potence, relation on the same level as substance, and receptivity as ontological perfection.