Prohlubující se krize právního státu v Maďarsku a Polsku následkem schválení řady právních reforem v průběhu posledních let poukazuje na opakující se vzorec, který je nejen v rozporu s právním systémem EU, ale také jeho vážným napadením, neboť odhaluje mezery v účinnosti právních instrumentů EU a zároveň podrývá základní hodnoty, na kterých Unie stojí. Tato diplomová práce zkoumá evropský právní rámec pro právní stát, zejména v kontextu právních reforem v Maďarsku a Polsku. Zdůrazňuje přitom rozpor mezi úmyslem EU vymáhat hodnoty právního státu a jejich stálým zhoršováním ve dvou jejích členských státech. Za použití stávajícího mechanismu pro vymáhání evropských hodnot jako výchozího bodu práce provádí hloubkovou analýzu čl. 7 SEU s cílem objasnit jeho právní hodnotu, ale rovněž zodpovědět otázku, zda je nutná zásadní reforma tohoto instrumentu, nebo hlavní příčina nedostatečné odezvy evropských institucí s tímto mechanismem jako takovým nesouvisí. Práce argumentuje, že samotný čl. 7 neposkytuje legitimní důvod pro nečinnost institucí, a na vině je tak spíše nedostatek proaktivního přístupu EU, který kompromituje jinak životaschopný nástroj.The ongoing backsliding of rule of law in Hungary and Poland following a number of legal reforms which have been undertaken over the past years indicates a recurring pattern which appears to be not only incompatible with the EU legal system, but a major challenge to it, questioning the efficiency of its legal toolkit and undermining its inherent values. This thesis examines the EU's rule of law framework as opposed to the recent legal reforms in Hungary and Poland, underlining the discrepancy between the EU's intention to enforce rule of law and its continuous deterioration in two of its Member States. Departing from the existing mechanism of enforcement, it then undertakes an in-depth analysis of Art. 7 TEU in view of assessing its judicial power, but also focusing on the question whether a substantial reform of the instrument is required, or the ultimate problem behind the insufficient response of the EU institutions goes beyond this mechanism. In that sense, it argues that the Art. 7 alone does not provide a legitimate basis for inaction of EU institutions, rather, it reveals the EU's static lack of proactive approach which compromises an otherwise viable tool.