Studie se zabývá literárními figuracemi "já" v současném kolumbijském románu tří autorů: Héctora Rojase Heraza, Héctora Abada Faciolince a Efraima Mediny Reyese. Důraz je kladen na postmoderní období, ve kterém je literární text analyzován ve vztahu k literární a sociokulturní oblasti ovlivněné "subjektivním obratem" a kulturou paměti. V reakci na historicko-ideologické diskurzy a literární kánon se zdá být produktivní román s konstitutivní rolí ironie a sebereflexe. Výchozí teorií je koncept dialogismu a diskurzivity, který je doplněn analyzovanými texty o obecných postmoderních tezích a konkrétními úvahami s oporou v kolumbijských esejistech a evropských teoreticích zabývajících se daným regionem.This study is concerned with the figurations of the self in the contemporary Colombian novel in three writers: Héctor Rojas Herazo, Héctor Abad Faciolince and Efraim Medina Reyes. Emphasis is placed on the postmodern period, in which the literary subject is analyzed in relation to the literary and socio-cultural field influenced by the "subjective turn" and the culture of memory. As a contradiction to historical-ideological or identity discourses, and in response to the literary canon, a novel with the constitutive role of irony and self-reflection appears to be productive. The initial theory is the concept of dialogism and discursivity, which is supplemented by the analyzed texts on general postmodern theses and concrete considerations in the works of Colombian essayists and European authors dealing with the region.