Držba půdy a její bezpečnost jsou často považovány za nejvýznamnější determinanty určující životaschopnost městského zemědělství, zejména pokud jde o jeho produktivitu a potenciální investice ze strany farmářů. Řada autorů však staví své myšlenky na tradiční zemědělské teorii, že pouze legální držba nebo vlastnictví půdy mohou vyústit v bezpečnost jejího využívání a tím zvýšit produktivitu městského zemědělství jako takového. Na základě této argumentace pak autoři zdůrazňují potřebu formalizace vlastnických práv jako základ pro prosperující městské zemědělství. Tato tvrzení však často pochází z nedostatečných anebo neexistujících empirických důkazů. Proto je hlavním cílem této práce obohatit stávající literaturu o případovou studii, která na základě empirického zkoumání přináší tolik potřebné důkazy pro diskusi o formalizaci vlastnických práv pro městské zemědělce. Dizertační práce také přispívá k současné literatuře o produktivitě městského zemědělství prostřednictvím indexu měřícího úroveň investic mezi městskými zemědělci, který je sestrojen na základě nemonetárních a snadno dostupných informací od farmářů. Výsledky této dizertační práce ukazují, že tradiční pojetí držby půdy pro městské zemědělce je příliš úzce zaměřeno na její legální aspekty a je potřeba ho obohatit o další aspekty, zejména o zohlednění sociálních vazeb a kontextuálních informací, které zcela zásadním způsobem ovlivňují jak vnímání bezpečnosti držby půdy, tak produktivitu městského zemědělství jako takového.Land tenure and land tenure security are often acknowledged as the most substantial assets determining the viability of urban agriculture, especially in terms of its productivity and of potential investments. Numerous researchers have built their ideas on traditional agricultural theory, which states that only legally based land tenure and land ownership can result in land tenure security and thus enhance the productivity of urban agriculture. Consequently, they have emphasized the need for legalized and secure land tenure for more prosperous urban agriculture. Nevertheless, such statements often origin from weak or non-existent evidence. In order to address this research gap, the dissertation aims to enrich the discussion on land tenure for urban agriculture by empirical examination of the above-mentioned theory by applying mixed-method research. Furthermore, the presented case study introduces an investment index for the measurement of investments among small-scale urban farmers. The index utilizes nonmonetary and easy-to-recall information from the farmers. The findings of the dissertation show that the concept of land tenure and land tenure security for urban farmers used in the literature is too narrow and need to be extended by other dimensions than the legal one. Finally, the dissertation concludes that it is vital to consider the importance of social relations and contextual information in order to fully understand the dynamics of land tenure and productivity of urban agriculture.