Látky stabilizující mikrotubuly jsou hojně využívány se v léčbě solidních nádorů. Jejich efekt spočívá v indukci polymerizace mikrotubulů, tímto dochází k jejich stabilizaci a narušení funkce dělícího vřeténka, což vede k buněčné smrti. Paklitaxel, široce využívaná látka v chemoterapii stabilizující mikrotubuly, se potýká s rezistencí indukovanou hypoxií, proto jsou hledány alternativy, které by byly schopny se tomuto léku účinkem vyrovnat, přičemž by nebyly právě hypoxií limitovány. Laulimalid je další látkou stabilizující mikrotubuly, avšak s rozdílným vazebným místem na tubulinovém dimeru. Jeho schopnost inhibovat buněčnou viabilitu v hypoxickém prostředí byla v této práci potvrzena opakovanými testy cytotoxicity v hypoxických nádorových liniích. Pomocí testu polymerizace tubulinu in vitro byla v těchto buňkách také potvrzena schopnost laulimalidu indukovat tubulinovou polymerizaci.Microtubule stabilizing agents are extensively used in the anticancer treatment of solid tumours. Their effect consists of promoting the polymerization of microtubules, thereby stabilizing them and disrupting the function of the mitotic spindle, which leads to cell apoptosis. Paclitaxel, a microtubule-stabilizing drug widely used in chemotherapy, struggles with hypoxia-induced resistance, so there are being sought alternatives without the hypoxia-limited effect. Laulimalide is another microtubule-stabilizing drug, with a different binding site on the tubulin dimer than paclitaxel. Its ability to inhibit cell viability in a hypoxic environment was confirmed in this work by repeated cytotoxicity assays in hypoxic cancer cell lines. Using the in vitro tubulin polymerization assay was also confirmed the ability of laulimalide to induce tubulin polymerization.