Abstrakt: Úvod: Tato studie zkoumá odezvu organismu na atletický trénink v hypoxickém prostředí u běžců na střední vzdálenosti. Práce se zaobírá vlivy hypoxické expozice na vybrané fyziologické parametry a celkovou výkonnost běžců na střední tratě. Popisuje průběh adaptace na prostředí a pomáhá zjistit optimální trvání a nadmořskou výšku expozice pro atletický trénink. Na základě anketního šetření jsme zjistili, jaká místa využívá česká běžecká špička za účelem vysokohorského prostředí a rozhodli jsme se zjistit, zda jsou optimální. Popsána je i struktura běžce na střední vzdálenosti z oblasti somatických, kondičních, psychických a techniky s taktikou. Studie se zabývá i alternativními formami hypoxického prostředí. Cíl: Hlavním cílem této bakalářské práce je vytvořit systematický přehled studií, zkoumající odezvu organismu na atletický trénink běžce na střední tratě v hypoxickém prostředí a vliv na jeho výkonnost. Metodika: Z celkových 879 prací nalezených dle klíčových slov se finální analýze podrobilo 17 studií. Výsledky: Hypoxické prostředí je doporučená a osvědčená součást předsezónní přípravy běžců na střední vzdálenosti. Mezi reakce organismu na hypoxické prostředí řadíme snížení VO2max, postupné zvyšování hemoglobinu v těle a celkový pocit větší námahy při zátěži. Naopak po ukončení tréninku probíhající v hypoxii se VO2max zvyšuje společně s objemem hemoglobinu. Tyto parametry korelují s celkovou výkonností běžce, která se taktéž zvyšuje. Nejoptimálnější nadmořská výška pro zlepšení výkonnosti běžce na střední tratě se pohybuje v rozmezí 2000 až 2500 metrů nad mořem, ale pozitivní efekty byly zaznamenány i ve vyšších nadmořských výškách. Tudíž můžeme tvrdit, že nadmořská výška není jediné, co ovlivňuje výkonnost po ukončení hypoxické expozice. Tato tvrzení nám potvrzují obecně známá doporučení, která označují nadmořskou výšku 2200 za nejvíce ideální.Abstract: Introduction: This study examines the body's response to athletic training in a hypoxic environment in middle-distance runners. The work deals with the effects of hypoxic exposure on selected physiological parameters and the performance of middle-distance runners. It describes the adaptation to the environment and helps to determine the optimal duration and dose of exposure for athletic training. Based on a survey, we found out where the Czech elite runners are located for the purposes of the alpine environment, and we will decide if is it optimal. The structure of a medium-distance runner in the field of somatic, fitness, mental and tactical techniques is also described. The study also deals with alternative forms of hypoxic environment. Aim: The main aim of this bachelor's thesis is to create a review of studies examining the body's response to athletic training of runners on medium tracks in a hypoxic environment and the impact on its performance. Methods: Out of a total of 879 works found by keywords, 17 studies were subjected to final analysis. Results: Hypoxic environment is a recommended and proven part of pre-season training of runners at medium distances. The body's reactions to the hypoxic environment include a decrease in VO2max, a gradual increase in hemoglobin in the body and an overall feeling of greater exertion during exercise. Conversely, after training in hypoxia, VO2max increases with hemoglobin mass. These parameters correlate with the overall performance of the runner, which also increases. The most optimal altitude for improving the performance of middle distance runners is in the range of 2000 to 2500 meters above sea level, but positive effects have also been recorded at higher altitudes. Therefore, we can argu,,e that altitude is not the only thing that affects performance after hypoxic exposure. These statements confirm the generally known recommendations that make the altitude of 2200 the most ideal.