Práci lze rozdělit do čtyř částí, kterými jsou teoretický úvod a tři empirické studie. V teoretické části je čtenář seznámen s principem Libetova experimentu, který zkoumal neurální a introspektivní složku lidské vůle, a také s mnoha diskuzemi, které se experimentu týkají. Ve Studii 1 je zkoumána validita Libetovy metody měření záměru k pohybu (W). Participanti měli za úkol uvádět čas W nebo M (což je čas pohybu samotného), a to v jednom ze dvou pořadí (W-M a M-W). Výsledky ukázaly, že reporty W mohou být uměle indukovány experimentální instrukcí naznačující, že záměr by měl předcházet pohybu. Ve Studii 2 byl původní experiment reprodukován, a to jen s malým množstvím modifikací. Výsledky potvrdily původní závěry, ačkoli zjištění v některých kategoriích se od původního experimentu lišily. Ve Studii 3 byl zkoumán potenciál M a W reportů pro psychologickou diagnostiku. Byli testování kliničtí pacienti a zdraví účastníci. Výsledky naznačují určitý potenciál, avšak byl zjištěn výrazný vliv dalších proměnných, jako je například medikace.The present thesis can be divided into four parts, which are theoretical introduction and three empirical studies. In the theoretical part, the reader is introduced to the principle of Libet's experiment, which studied neural and introspective component of human volition, and to many of the discussions pertaining it. In Study 1, the validity of Libet's method of measuring the intention to move (W) is studied by asking the participants to provide timing of the W and of the M (time of the actual movement) in two opposite orders (W-M and M W). The results showed that the W reports might be artificially induced by the experimental instruction suggesting that intention should precede the movement. Study 2 was a replication study, in which the original experiment was reproduced with only a few modifications. The results confirmed the original conclusions, although outcomes in some categories differed from the original experiment. In Study 3, potential of the M and W reports for psychological diagnostics was examined by testing clinical patients and healthy controls. The results suggest some potential, but exhibited large effects of confounding variables, such as medication.