Diplomová práce se zabývá specifiky výslechu dětského svědka jako zvlášť zranitelné oběti v přípravném řízení trestním a v souvislosti s tím se snaží poukázat na "mezery" mezi právní teorií a praxí. Za tímto účelem je nejdříve rozebrána současná právní úprava trestního řádu a zákona o obětech trestných činů zahrnující definici a výslech dětského svědka jako zvlášť zranitelné oběti. Současně je zde nastíněn i přístup ESLP k této problematice. V praktické části je pak tato problematika rozebrána z pohledu psychologů, soudů, ale i vyslýchajících policistů a v závěru je zhodnoceno, do jaké míry se v rámci problematiky výslechu dětského svědka jako zvlášť zranitelné oběti shodují právní teorie s praxí. Také jsou zde nastíněny možné způsoby řešení současného stavu.The thesis deals with specifics of questioning of child witnesses as particularly vulnerable victims in preparatory criminal procedure and in connection with that tries to point out the "gaps" between legal theory and practice. For this purpose is at first analyzed actual legislation of Criminal Procedure Code and Victims Protection Act including the definiton and an interrogation of child witnesses as particularly vulnerable victims. At the same time there is outlined the approach of ECHR to this problematics. In the practical part this problematics is then analyzed from the perspective of psychologists, courts and also interrogating officers and in the conclusion there is evaluated to what extent within the problematics of an interrogation of child witnesses as particularly vulnerable victims legal theory agrees with practice. There are also outlined possible ways of solution for the current situation of legislation.