Počet záznamů: 1  

Efekt kinezioterapie u pacientů se syndromem karpálního tunelu

  1. Údaje o názvuEfekt kinezioterapie u pacientů se syndromem karpálního tunelu [rukopis] / Pavla Horová
    Další variantní názvyEfekt kinezioterapie u pacientů se syndromem karpálního tunelu
    Osobní jméno Horová, Pavla (autor diplomové práce nebo disertace)
    Překl.názThe effect of kinesiotherapy in patients with carpal tunnel syndrome
    Vyd.údaje2019
    PoznámkaVed. práce David Smékal
    Oponent Boris Pauček
    Dal.odpovědnost Smékal, David (vedoucí diplomové práce nebo disertace)
    Pauček, Boris, (oponent)
    Dal.odpovědnost Univerzita Palackého v Olomouci. Fakulta tělesné kultury. Katedra fyzioterapie (udelovatel akademické hodnosti)
    Klíč.slova syndrom karpálního tunelu * kinezioterapie * rehabilitace * difuzní tenzorové zobrazení * carpal tunnel syndrome * kinesiotherapy * rehabilitation * diffusion tensor imaging
    Forma, žánr diplomové práce master's theses
    MDT (043)378.2
    Země vyd.Česko
    Jazyk dok.čeština
    Druh dok.PUBLIKAČNÍ ČINNOST
    TitulMgr.
    Studijní programNavazující
    Studijní programSpecializace ve zdravotnictví
    Studijní oborFyzioterapie
    kniha

    kniha

    Kvalifikační práceStaženoVelikostdatum zpřístupnění
    00230517-108006393.pdf1302.7 MB29.04.2019
    PosudekTyp posudku
    00230517-ved-929487317.xlsxPosudek vedoucího
    00230517-opon-406029233.docPosudek oponenta
    Průběh obhajobydatum zadánídatum odevzdánídatum obhajobypřidělená hodnocenítyp hodnocení
    00230517-prubeh-646179252.pdf22.09.201629.04.201923.05.20191Hodnocení známkou

    Cílem diplomové práce bylo posoudit, zda kinezioterapie u pacientek s SKT má vliv na parametry difuzního tenzorového zobrazení a porovnat tyto výsledky s běžně využívanými diagnostickými nástroji. Výzkumný soubor představovalo celkem 9 pacientek ve věku od 37 do 64 let (průměr 56 ? 8,49 let). Pacientky absolvovaly celkem 8 terapií v délce trvání 30 minut, které zahrnovaly měkké a mobilizační techniky v oblasti karpálního tunelu, postizometrickou relaxaci svalů předloktí, neurodynamickou mobilizaci a aktivaci HSSP. Efekt terapie byl hodnocen pomocí parametrů difuzního tenzorového zobrazení (FA a ADC), dotazníky BCTQ (sss, fss) a DASH, a provokačními manévry. Dále byly pacientky dotazovány na subjektivní hodnocení stavu po proběhlé terapii a na kvalitu a kvantitu prováděné autoterapie. V rámci výsledků dotazníkového šetření byl potvrzen efekt kinezioterapie u pacientek s SKT na hladině statistické významnosti p < 0,05. Tyto výsledky jsou dle H02 závislé na stupni SKT stanoveném elektromyografií. Dle výzkumné otázky porovnávající výsledky DTI před a po terapii došlo u pacientek k celkovému zlepšení o 74,12 %. Mezi vyšetřením DTI a dotazníků, a DTI a provokačních manévrů nebyla nalezena souvislost. Z výsledků V1 lze předpokládat vliv kinezioterapie na změnu parametrů DTI, nicméně z důvodu malého výzkumného souboru je žádoucí tyto výsledky potvrdit rozsáhlejší studií.The aim of the present Master Thesis was to assess whether kinesiotherapy in CTS patients has an impact on diffusion tensor imaging parameters, and to compare these results with diagnostic tools applied on an ordinary basis. The sample comprised in total 9 femalepatients aged between 37 and 64 years (on average 56 ? 8.49 years). The patients underwent eight 30-minute-long sessions of soft tissue mobilisation in the area of carpal tunnel, postisometric relaxation of forearm muscles, neurodynamic techniques and core stabilisation. The therapy efficiency was evaluated by means of diffusion tensor imaging parameters (FA and ADC), BCTQ (sss, fss) and DASH questionnaires, and by means of provocative diagnostic tests. Furthermore, the patients were asked to provide their subjective assessment of their condition after the therapy sessions and to report the volume and quality of their autotherapy. Results of the questionnaires confirmed kinesiotherapy effects in CTS patients within statistical significance of p < 0.05. Pursuant to H02, these outcomes are connected to the CTS severity stage diagnosed by EMG. Having compared DTI results before the therapy sessions and after them, the patients showed an overall improvement by 74.12 %. No connection has been found between DTI examination and questionnaires and between DTI and provocative diagnostic tests. Based on the results V1, kinesiotherapy can be assumed to have an impact on changing DTI parameters, however, given the small sample size, the results should be confirmed by a more robust study.

Počet záznamů: 1  

  Tyto stránky využívají soubory cookies, které usnadňují jejich prohlížení. Další informace o tom jak používáme cookies.