Cílem práce je představit podobu literárněkritické recepce prvního vydání románu Vladislava Vančury Markéta Lazarová (1931). Práce sleduje účinek konkrétního literárního díla, jak byl zaznamenán a zveřejněn čtenáři, v tomto případě literárními kritiky, kteří se, historicky situováni a různě ideologicky a esteticky orientováni, pokusili pojmenovat smysl a uměleckou (estetickou i vývojovou) hodnotu Vančurova šestého románu v měsících následujících po jeho publikaci. Vlastní předmět práce tedy představuje soubor recenzních textů Markéty Lazarové zveřejněných v období od prvního vydání románu do rozebrání jeho nákladu, tj. od dubna do prosince 1931. S ohledem na časové kritérium jejich volby byly recenze zkoumány chronologicky a problémově. Zvolený přístup umožnil autorovi práce chápat soubor textů jako literárněkritický diskurz, který ukazuje, co bylo a co naopak nebylo možné o románu v roce 1931 napsat. Při analýze vyvstaly specifické problémy recepce Markéty Lazarové, které se napříště staly určujícími tématy jejích interpretací. Pro dobovou kritickou diskuzi o Vančurově literární tvorbě se autorovi práce jako příhodná jevila představa zápasu či sporu o podobu románového tvaru. Jednu stranu tohoto zápolení představuje Vančura se svým estetickým projektem "nového umění", jehož součástí jsou prozaická díla i články vysvětlující a zároveň obhajující autorovu uměleckou koncepci. Stranu druhou zastupují představitelé literární kritiky, kteří Vančurovu tvorbu vykládají a hodnotí na základě dobově podmíněných způsobů rozumění literatuře; někteří z nich přitom vystupují na obranu autorovy poetiky. Vzájemnou konfrontaci autora a kritiky lze chápat jako vyjednávání mezi různými pohledy na to, co je (umělecká) literatura, resp. co v dané době platí za literárně hodnotné (v případě moderního románového díla). Práce se zaměřuje na to, jaké prvky, roviny a vztahy románové struktury, v souvislosti s pociťovanou novostí výsledného tvaru, recenzenti ve svých textech pojmenovali a jak s nimi při interpretaci románu nakládali. Charakteristickými tématy první konkretizace románu se staly dvě dominantní oblasti jeho kritického hodnocení: problematika historického žánru a podoba a funkce zvoleného způsobu vyprávění, resp. organická kompozice románu. V souvislosti s nimi recenzenti tematizovali řadu dalších prvků, rysů či motivů románové struktury, jako byly např. styl, fabule, vypravěč, reprezentace Boha a historických reálií, dramatický potenciál vyprávění či hrdinka Markéta. Vedle toho se recenzenti zaobírali inspiračními zdroji, uměleckými vlivy nebo poměrem díla k aktuální skutečnosti a společenským otázkám doby. V neposlední řadě se vyrovnávali s autorskou intencí, kterou nejčastěji modelovali v závislosti na románové poetice. Práce je rozdělena do dvou částí členěných na kapitoly, resp. podkapitoly podle diskutovaných textů a problémů spjatých s recepcí románu. První část pokrývá období před vydáním Markéty Lazarové. Jejím účelem je na charakteristickém příkladě (Vančurova polemika s Ferdinandem Peroutkou nad románem Poslední soud) představit Vančurovy umělecké názory a osvětlit některé rysy dobového obrazu jeho díla, nastínit souvislosti bezprostředně předznamenávající publikaci nového románu a stručně popsat okolnosti samotného vydání. Druhá část soustředí kapitoly o jednotlivých recenzích a problémech recepce prvního vydání Markéty Lazarové. Pro lepší orientaci je práce doplněna chronologií sledovaných textů.The work is intended to present the critical reception of the first edition of Markéta Lazarová (1931). It deals with the effects a particular literary work has on its recipients as they were recorded and made public by the readers, who, in this event, were critics that, all of them historically situated and in different ways ideologically as well as aesthetically orientated, tried to articulate both the meaning and the literary (aesthetic and development) value of Vančura's sixth novel in the period following its publication. The actual subject matter of the work is therefore a group of reviews on Markéta Lazarová that were published in the period between the date of its first issue and the time the novel went out of print, i.e., from April to December 1931. Having considered the time criterion of their selection, the reviews were analyzed chronologically and with respect to particular problems related to the reception. The approach applied here made it possible for the author of this work to understand the group of the texts to be a critical discourse that shows what one could and, on the contrary, could not write about the novel in 1931. During the analysis, specific problems pertaining to the reception of the novel emerged that had become typical for its later interpretations. What appears to be an appropriate image for the critical discussion of Vančura's literary work that took place at that time is the image of a struggle for or dispute over the novelistic composition. One side of this struggling is represented by Vančura and his aesthetic project of "new art" parts of which are both his prose works and articles outlining and advocating his artistic vision. The other side is represented by the critics that interpret and evaluate Vančura's work applying historically relative ways of understanding literature, while some of them try to defend Vančura's poetics. The mutual confrontation between the author and the critics can be seen as a negotiation between different views on what is literature, or what is at given time accepted as literary valuable (when speaking about modern novel). The work is orientated towards the elements, levels and relations of the novel structure that the critics, in connection with the newness of the novel's composition recognized by them, appointed in their texts and how they applied them in their interpretations. There were two dominant spheres of the novel's critical evaluation that had become significant for the first concretization of the novel: the genre aspects of historical novel and the function of the story-telling Vančura applied, or the organic composition of the novel. In relation with these two the critics addressed several other elements, features and motives of the novel structure, such as style, story, narrator, the representation of God and historical facts, the dramatic potential of the narrative or the main character. Apart from these, the critics focused on inspiration sources, art influences or the relation between the novel and the historical reality and social issues of that time. Least but not last, they dealt with the authorial intention which they most often modelled based on the novel's poetics. The work consists of two parts that are further divided into chapters according to the discussed texts and problems related to the reception of the novel. The first part briefly covers the period before the publication of the novel. Using a symptomatic event (Vančura's argument with Ferdinad Peroutka), the aim of this part is to introduce Vančura's literary views and explain some of the characteristics his work bore at that time, to outline the context immediately preceding the publication of the novel and describe the circumstances of the publishing itself. The second part comprises the chapters on the respective reviews and problems concerning the reception of the novel. For reasons of ease of use, a chronological list of the texts discussed in the work is appended.