Tato studie zkoumá téma politické propagandy ve skotském socialistickém románu. Jejím účelem je objasnit jednu z účinných strategií, jež literatura využívá pro zprostředkování politických ideologií. Hlavní teze této práce poukazuje na to, že tento literární žánr je ideálním příkladem toho, jak propaganda adaptuje mýtus jako prostředek ideologické propagace. Důvodem tohoto tvrzení je především snaha dokázat, že struktura skotských socialistických románů v sobě skrývá potenciálně nový způsob nahlížení na fenomén politické propagandy. Konkrétně zkoumá epistemologický vztah mezi mýtem a ideologií v dílech James C. Welshe The Underworld (1920) a The Morlocks (1924), Grey Granite (1934) od Lewis Grassic Gibbona, a nakonec v románech Jamese Barkea Major Operation (1936) a The Land of the Leal (1939). Metodologicky se tato práce opírá především o strukturální teorii mýtu a tradiční školu mýtické kritiky. Přínosem tohoto neortodoxního přístupu k dané tématice je nejen hermeneutického předefinování zkoumaného žánru, ale hlavně objasnění důležitých procesů, které do značné míry podtrhují kulturní rozměr politické propagandy. Místo estetického kritéria, jenž neposkytuje přímé pochopení politické propagandy jako sociálního fenoménu, klade tato práce důraz na pochopení obecných dusledků skotských socialistických románů pro moderní politiku, obzvláště roli ritualizace při šíření politických ideologí.This study explores political propaganda in Scottish socialist novels to demonstrate how literature can convey a political ideology. It argues that they show how propaganda recycles myth as a vehicle for ideological persuasion. The reason behind doing so is to suggest that the narrative structure of Scottish socialist novels reveals a previously undetected pattern that underlies the strategies employed by political propaganda. In particular, it examines the epistemological link between myth and ideology in James C. Welsh's The Underworld (1920) and The Morlocks (1924), Lewis Grassic Gibbon's Grey Granite (1934), James Barke's Major Operation (1936) and The Land of the Leal (1939), respectively. The theoretical method is informed by applied structuralism and traditional myth criticism. This approach allows for a hermeneutic redefinition of the genre on the one hand, but more importantly it is instrumental in identifying significant processes inherently involved in the cultural dimension of socialist propaganda. As a result, this dissertation disregards questions of aesthetic quality because it contends that such concerns offer only a limited insight into the social phenomenon of political propaganda. Instead, it considers some universal implications of Scottish socialist novels for modern politics, especially the role of ritualization in communicating political ideologies