Ezofagogastroduodenoskopie (EGDS) je rozšířená standardní metoda pro diagnostiku a léčbu onemocnění zažívacího traktu s mnoha možnými přínosy a způsoby použití. V intraoperačních a perioperačních indikacích a aplikacích jsou však značné rozdíly mezi jednotlivými pracovišti a chirurgy. Navzdory narůstajícím požadavkům na předoperační diagnostiku a rozvíjejícím se zobrazovacím a endoskopickým možnostem zůstává skupina pacientů, u kterých peroperačně provedený výkon nabízí značný přínos jednak diagnostický a lokalizační, jednak terapeutický, a to jak ve smyslu endoskopické či chirurgické, tak i kombinované léčby. Cílem naší práce bylo ověření indikací k intraoperační ezofagogastroduodenoskopii (IOG), srovnání našich zkušeností s literární evidencí a zhodnocení možností pro současné diagnostické a terapeutické použití v klinické praxi. Sestava našeho pracoviště zahrnuje retrospektivní studii 110 IOG u 104 pacientů, u kterých byla indikována EGDS na operačním sále v celkové anestézii. Sběr dat z let 2005-2015 byl proveden z dokumentace, informací nemocného a předoperačních a operačních nálezů (předoperační plán, načasování IOG, předoperační zhodnocení konkrétní patologie, nález v průběhu výkonu, lokalizace patologie, typ endoskopického a chirurgického výkonu, změna předoperačně předpokládaného postupu). Pooperačně jsme sledovali komplikace IOG a 30-denní přežití. U jednotlivých indikací byl počet IOG srovnán s celkovým počtem provedených chirurgických výkonů k osvětlení konkrétní indikace pro zvolený přístup. V kohortě pacientů jsme zaznamenali 29 tumorů jícnu, 5 tumorů kardie, 36 tumorů žaludku, 2 tumory duodena, 8 krvácení do zažívacího traktu, 3 divertikly jícnu, 3 perforace, 5 výkonů pro refluxní nemoc jícnu, 3 patologie mediastina, 4 výkony pro píštěle, v 10 případech zajištění výživy, vředovou chorobu, stenózu jícnu a volvulus žaludku. Indikace IOG byla stanovena předoperačně v 79 % a peroperačně v 21 %. Patologie byla úspěšně lokalizována v 98 % případů (108 pacientů). Lokalizace selhala ve 2 případech perforace po laparoskopické fundoplikaci a dále u metastázy tenkého střeva u karcinomu žaludku (potvrzena diseminace onemocnění). Samotná endoskopie byla provedena ve 20 případech (diagnostická 2x, endoskopická incise abscesu 1x, perkutánní endoskopická gastrostomie 3x, polypektomie 2x, EMR 6x, ESD 6x). Endoskopické odstranění léze bylo provedeno ve 22 případech. Nový nález při endoskopii byl zaznamenán ve 24 % případů, nová přídatná diagnóza byla zjištěna v 9 případech, předpokládaná diagnóza byla vyloučena v 6 a změněna ve 3 případech. Předoperačně udávaná lokalizace byla korigována ve 4 případech, lokalita krvácení byla upřesněna ve 4 případech. IOG umožnila minimálně invazivní terapii u 25 pacientů. Rozsah resekce byl zvětšen či signifikantně změněn v 11 případech, zmenšen v 5 případech, krvácení bylo lokalizováno v 8 případech, předoperačně stanovená diagnóza byla vyloučena v 5 případech, výživa byla zajištěna v 10 případech. Byly zaznamenány 3 pooperační komplikace v souvislosti s IOG, konkrétně perforace žaludku po ESD, pozitivita resekční linie po EMR a rekurence krvácení. 30-denní mortalita v souboru byla 3,6 % bez přímé souvztažnosti k IOG. Endoskopie je žádoucí integrální součástí intervenčního terapeutického repertoáru s předpokládaným bouřlivým rozvojem technik a indikací. Intraoperační endoskopické metody diagnostické, terapeutické a jejich kombinace nabízí významný styčný bod chirurgie a endoskopie v cílené terapii benigních i maligních onemocnění horního zažívacího traktu. Zásadou použití kombinovaných metod je zachování bezpečnosti a radikality výkonu bez závislosti na použité metodě. Zkušenost z literatury i našeho pracoviště podporuje tvrzení, že IOG a s ní související související metody představují smysluplné rozšíření možností v intervenční terapii patologií horního zažívacího traktu.Esophagogastroduodenoscopy (EGDS) is an expanded standard method for the diagnosis and treatment of upper gastrointestinal tract diseases with many possible benefits. In intraoperative and perioperative indications and applications, however, there are significant differences between facilities and individual surgeons. Despite increasing demands for pre-operative diagnostics and developing imaging and endoscopic options remain a group of patients whose peroperative performance offers significant diagnostic, localizing and therapeutic benefits, both in endoscopic and combined therapy. The aim of our work was to verify the indications for intraoperative esophagogastroduodenoscopy (IOG), to compare our experience with literary evidence and to evaluate possibilities for current diagnostic and therapeutic use in clinical practice. The assembly of our facility includes a retrospective study 110 IOG study in 104 patients, where EGDS was indicated in the operating room under general anesthesia. Data collection from 2005-2015 was based on documentation, patient information and preoperative and operational findings (preoperative schedule, IOG timing, preoperative assessment of specific pathology, finding during the procedure, localization of pathology, type of endoscopic and surgical procedure, change of preoperatively anticipated procedure). We monitored postoperative complications of IOG and 30-day survival. For individual indications, the number of IOG´s was compared to the total number of surgical procedures performed to illuminate a particular indicator for the selected approach. In the cohort of patients, we recorded 29 esophageal tumors, 5 tumors of the cardia, 36 gastric tumors, 2 duodenal tumors, 8 gastrointestinal hemorrhages, 3 esophageal diverticula, 3 perforations, 5 procedures for reflux disease, 3 mediastinal pathologies, 4 fistula surgeries, in 10 cases of nutritional assesment, ulcer disease, gastric stenosis and volvulus. The IOG indication was determined preoperatively at 79% and peroperatively at 21%. Pathology was successfully localized in 98% of cases (108 patients). Localization failed in 2 cases - perforation after laparoscopic fundoplication and in metastasis of small intestine in stomach cancer (confirmation of peritoneal carcinomatosis). The endoscopy itself was performed in 20 cases (diagnostic 2x, endoscopic abscess incision 1x, percutaneous endoscopic gastrostomy 3x, polypectomy 2x, EMR 6x, ESD 6x). Endoscopic removal of the lesion was performed in 22 cases. A new endoscopy finding was recorded in 24 % of cases, a new adjective diagnosis was detected in 9 cases, the predicted diagnosis was excluded at 6 and changed in 3 cases. The preoperatively indicated location was corrected in 4 cases, the bleeding site was specified in 4 cases. IOG allowed minimally invasive therapy in 25 patients. The extent of the resection was increased in 11 cases, reduced in 5 cases, the bleeding was localized in 8 cases, pre-operative diagnosis was excluded in 5 cases, nutrition was provided in 10 cases. There were 3 postoperative complications related to IOG, namely perforation of the stomach after ESD, positivity of the resection line after EMR and recurrent bleeding. The 30-day mortality in the set was 3.6 % without direct correlation to IOG. Endoscopy is desirable as an integral part of the interventional therapeutic repertoire with the anticipated development of techniques and indications. Intraoperative endoscopic diagnostic and therapeutic methods and their combination offer a significant point of surgery and endoscopy in the targeted therapy of both benign and malignant upper gastrointestinal diseases. The principle of using combined methods is to obtain safety and radicality of the performance no matter the method used. Experience from literature and our work supports the claim that IOG is a useful extension of the possibilities of interventional therapy of upper gastrointestinal tract pathologies.