Práce si klade za úkol zmapovat dění, odehrávající se v československém umění od šedesátých let, kdy se v Československu začaly projevovat tendence přijímat zvuk jako umělecké médium. Práce se v prosté formě snaží obsáhnout fenomén, který je u nás stále opomíjen. Z tzv. nových médií vybírá sluchovou složku jako výchozí pro specifické smyslové vnímání uměleckého díla. Důraz bude kladen na teoretickou podstatu zvuku v umění a jeho specificitu v československém a současném českém a slovenském prostředí. Záběr tématu se dotýká jak např. grafických partitur a vizuálních (kresebných a malířských) záznamů hudby a zvuku, tak i zvukových instalací, pracujících s reprodukcí zvuku, nebo zvukových konceptů. Od předchůdců dnešních sound-artists futuristů, muzikalistů, dadaistů nebo následovníků myšlenek Johna Cage až po autory, kteří v 60. let dali základy tomu, čemu dnes říkáme sound art.The thesis aims to look at the major avantgarde that took place in the 20th century music in the context of later developped sound art. In the second part the thesis follows two lines of focus on sound in the arts in former czechoslovakia through the personalities of Milan Grygar and Milan Knížák.