Cílem této diplomové práce je prozkoumat filosofické a náboženské ideové zdroje nepřímosti v japonské kultuře. V první třetině práce je zkoumáno dílo učence národní nauky, Fudžitaniho Micueho, který je autorem vlastního pojetí šintoistického konceptu kotodama duše slova. Důraz je kladen zejména na pojetí poezie, jazykového aktu a z nich vyplývajícího vidění světa. V druhé třetině práce je zkoumán zenový buddhismus, jeho podstata a jeho vztah k jazyku, také v interpretacích D.T. Suzukiho. Důraz je kladen podobně jako v první části na konsekvence zenové teorie jazyka na chápání světa. V poslední třetině se práce zabývá srovnáním pojetí kotodama ve Fudžitaniho díle a pohledů na jazyk v zenovém buddhismu. V závěru práce je celá problematika nahlédnuta z obecnějšího pohledu japonské kultury.The aim of this thesis is to examine philosophical and religious sources of indirectness in Japanese culture. In the first part of the text I examine writings of the scholar named Fujitani Mitsue, who created his own interpretations of Shintoist belief in the magical power of words kotodama. I focus mainly on his conception of poetry, speech act, and the worldview connected to them. In the second part, I examine the notions of Zen Buddhism, his essence and its conception of language. I focus also on interpretations of zen by D.T. Suzuki. I focus on the consequences of the zen Buddhistic conception of language and worldview emerging from that conception. In the last part, I conduct a comparison of both approaches toward language, Shintoist and Buddhist, and I examine how are the similarities and differences incorporated into the writings of Fujitani. In the end I would like to examine the whole issue with respect to the more general view of the Japanese society.