Informování o infaustní prognóze je náročná situace. Lékaři se musí vypořádávat se smrtí, zůstat profesionální a pacienta podpořit. Čtenáři je v teoretické části poskytnut vhled do problematiky. V praktické části je popsán design. Práce je kvalitativní evaluací. Vzorek, vybraný metodou sněhové koule, tvoří sedm lékařů před atestací z různých oborů. Data byla získána polostrukturovanými rozhovory a vyhodnocena kvalitativně. Výsledky popisují, jak vypadá sdělení závažné diagnózy a jaké pocity vnímají samotní lékaři. Je popsáno subjektivní vnímání kompetencí pro sdělování závažné diagnózy. V závěru respondenti hodnotí přípravu v komunikaci s pacientem vysokoškolskou i postgraduální. Všichni respondenti si vytvořili odstup od pacientů, který jim pomáhá chránit sama sebe a zůstat v roli profesionála. Nemyslí si, že by pro ně bylo sdělení infaustní prognózy významně stresovou záležitostí, shodují se ale, že určitý stres to je. Tento stres zvyšuje přehnaná emoční reakce pacienta. Dalším stresorem je nepříznivá sociální situace pacienta. Evaluace přípravy na univerzitě není pozitivní. Respondenti přípravu hodnotí jako povrchní a nezáživnou. Navzdory tomu se cítí být kompetentní ke sdělování nepříznivých zpráv.Breaking bad news is one of the most difficult tasks, practitioners can do. They often must cope with death. More often, they must behave as professionals and support their patients emotionally. In the theoretical part, the problem is described. In the empirical part, design is depicted. It is qualitative evaluation. The sample, created by snowball method, considers seven practitioners before attestation from various fields. The data from semi-structured interviews were assessed qualitatively. The results show practice in breaking bad news and practitioners´ subjective feelings. Then, subjective evaluation of competencies is described. Finally, the respondents evaluate their training in breaking bad news at university and after graduating. All respondents keep emotional distance from their patients to protect their selves and to stay professional. They do not think, breaking bad news is highly stressful for them. Though, they agree it is stressful somehow. This stress is intensified when the patient´s emotional reaction is too strong. Another stressor is unfavourable patient´s social situation. Eventually, they totally evaluate their training at university as shallow and not interesting, however they consider themselves to be competent when breaking bad news.