Tato práce je zaměřena na funkci vysokého představitele Unie pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku. Jedná se o jednu z nejvýznamnějších institucionálních inovací v rámci lisabonské revize primárního práva. Hlavním cílem práce je definovat, zda vysoký představitel Unie pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku dovede dostatečně reprezentovat EU na základě jemu svěřených pravomocí jako tzv. jednotný hlas EU. Práce se taktéž snaží zjistit, zda svěřené pravomoci v praxi dostatečně uplatňuje. Pro realizaci tohoto výzkumu je zahrnuto široké a různorodé spektrum zdrojů. Pozornost je věnována legislativnímu zakotvení a vymezení pravomocí funkce vysokého představitele Unie pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku, její roli v unijním institucionálním rámci a také její činnosti v praxi. Součástí práce je rovněž ověření dvou stanovených hypotéz. První hypotéza, tedy že vysoký představitel Unie pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku dovede reprezentovat EU na základě jemu svěřených pravomocí jako tzv. jednotný hlas EU, je potvrzena. Potvrzena je rovněž i hypotéza druhá, že v praxi jemu svěřené pravomoci dostatečně neuplatňuje. Práce tedy přináší odpověď nad realitou činnosti funkce vysokého představitele Unie pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku. Celkový dopad lisabonské revize primárního práva na zlepšení koherence unijní zahraniční politiky je tedy nedostatečný. Legislativní rámec sice umožňuje dostatečně realizovat tuto koherenci, respektive reprezentaci jednotného unijního hlasu prostřednictvím nově vzniklé funkce, která jej skutečně dovede realizovat i v praxi, avšak svěřené pravomoci zejména v konfrontačních otázkách neuplatňuje. Práce vedle provedeného zhodnocení funkce vysokého představitele Unie pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku slouží k poskytnutí hlubšího náhledu na danou problematiku spolu s návrhy de lege ferenda.This thesis focuses on the function of the High Representative of the Union for the Common Foreign and Security Policy. This is one of the most significant institutional innovations within the Lisbon revision of the primary law. The main purpose of this thesis is to define whether the High Representative of the Union for the Common Foreign and Security Policy is able to adequately represent the EU on the basis of the powers entrusted to him. The thesis examines whether the competences are sufficiently applied in practice. A wide spectrum of resources is used for the research. Attention is paid to the legislative establishment and definition of the powers of the High Representative for the Common Foreign and Security Policy, his role in the Union's institutional framework and his work in practice. Part of the thesis is also a verification of two hypotheses. The first hypothesis, stating that the EU's High Representative for the Common Foreign and Security Policy is able to represent the EU on the basis of the powers vested in him by the EU as a single voice, is confirmed. The second hypothesis, that in practice the authority empowered by him / her does not apply sufficiently, is also confirmed. The work thus provides a response to the reality of the work of the High Representative for the Common Foreign and Security Policy. The overall impact of the Lisbon revision of primary law on improving the coherence of EU foreign policy is therefore inadequate. Although the legislative framework allows for this coherence, or representation of a single EU voice, to be sufficiently realized through a newly created function that can actually be implemented in practice, the powers conferred on it do not apply in particular in confrontational matters. In addition to the assessment of the High Representative for the Common Foreign and Security Policy, this work serves to provide a deeper insight into the issue along with proposals de lege ferenda, with a view towards future law.