Úvod: Zrcadlová terapie (ZT) je jednou z recentních metod využívaných v rámci komplexní terapie paretické horní končetiny u pacientů po cévní mozkové příhodě. Při této terapii jsou pohyby zdravé končetiny vnímány jako pohyby končetiny paretické. Cíl: Objektivizace změny svalové aktivity paretické horní končetiny (HK) u pacientů po CMP v situacích alterace zrakové kontroly pohybu včetně principu ZT pomocí metody povrchové elektromyografie (pEMG). Metodika: Experimentální soubor probandů tvořilo 14 pacientů po CMP s následkem různě závažného stupně parézy HK. V rámci jednoho sezení byla měřena aktivita vybraných svalů předloktí paretické HK při bilaterálním provádění stanovených pohybů ve třech variantách měření dle typu vizuální zpětné vazby s přímou z postižené končetiny, se zrcadlovou z nepostižené končetiny (princip ZT) a s vyloučením vizuální zpětné vazby. Před pEMG měřením byli pacienti otestování pomocí testů ARAT, MMSE, orientačně byla ohodnocena míra spasticity HK pomocí MAS. Výsledky: Hodnoty svalové aktivity se v situacích alterace zrakové kontroly pohybu liší. Statisticky významný rozdíl byl zjištěn mezi variantami s přímou vizuální zpětnou vazbou z paretické HK a zrcadlovou vizuální zpětnou vazbou z nepostižené HK v neprospěch varianty na principu ZT, a to pro sval m. flexor carpi radialis pro pohyby palmární flexe-dorzální flexe a špetka. Závěr: Při bezprostřední aplikací ZT dochází ke změně svalové aktivity předloktí paretické HK svalová aktivita je během této varianty nižší při porovnání se zbývajícími dvěma variantami.Introduction: Mirror therapy is on of the current methods used within the complex therapy of paretic arm in stroke patients. During this therapy, the movements of the unaffected arm are preceived as movements of the affected arm. Aim: Objectivization of the change in muscular activity of the paretic arm in stroke patients in the situations of alteration of visual control of movement including the principle of mirror therapy by surface electromyography (sEMG). Methods: One experimental set of probands was created 14 patients after stroke resulting in varying degree of upper limb paresis. Within one session, the activity of selected muscles of the forearm of the paretic arm was measured during the bilateral execution of the determined movements in three variants of the measurement according to the type of visual feedback direct from the affected limb, the mirrored from the non-affected arm (MT principle) and with the exclusion of the visual feedback. Prior to sEMG assessment, probands were tested using ARAT and MMSE tests, and the degree of spasticity was assessed using MAS. Results: The musle activity values differ in situations of the alteration of visual control of the movement. A statistically significant difference was found between the variants with the direct visual feedback from the paretic arm and the mirror visual feedback from the non-affected arm, to the disatvantage of the MT principle for the flexor carpi radialis muscle for the movements palmar flexiondorsal flexion and the pinch. Conclusion: The immediate application of MT leads to a change in the muscular activity of the forearm of the paretic arm the muscle activity is lower during this variant when compared to the remaining two variants.