Tato magisterská diplomová práce se věnuje v českém kontextu dosud opomíjenému fenoménu pláče terapeuta v procesu psychoterapie, kdy pláč je definován jako "slzy v očích z emocionálních důvodů". Teoretická část krátce vymezuje psychoterapii a dále se zabývá pláčem dospělých, sebeodhalením terapeutů a jejich pláčem v přítomnosti klienta. Cílem kvantitativní studie je deskripce fenoménu pláče terapeuta se zaměřením na názory terapeutů na něj a osobní zkušenosti s ním. Překlad dotazníku TCIT (Blume-Marcovici, 2012) byl online administrován 144 terapeutům. Ti se shodují, že míra vhodnosti slz v roli terapeuta závisí na celkovém kontextu a jedinečném psychoterapeutickém vztahu. Osobní zkušenost má za svou kariéru 79 % z nich. K pláči dochází průměrně v 5 % všech sezení. K pláči v roli terapeuta má potenciálně vztah terapeutův sklon k pláči v běžném životě a částečně i směr absolvovaného psychoterapeutického výcviku. Naopak souvislost s pohlavím, věkem či délkou praxe nebyla nalezena. Mohlo by být přínosné věnovat tomuto tématu prostor v rámci psychoterapeutických výcviků a supervizí. Rovněž lze doporučit, aby terapeut o vlastních slzách s daným klientem mluvil.This Master diploma thesis deals with the phenomenon of therapist´s crying in the process of psychotherapy when crying is defined as "tears in one´s eyes due to emotional reasons". This topic has been so far neglected in the Czech context. The theoretical part briefly defines psychotherapy and further deals with adults´ crying, therapist´s self-disclosure and crying in the presence of a client. The aim of the quantitative study is to describe the phenomenon of therapist´s crying with a focus on the therapists´ opinions and their personal experience with crying. The translation of the TCIT Survey (Blume-Marcovici, 2012) was administrated online to a sample of 144 therapists. They agree that the degree of suitability of therapist´s tears depends on the overall context and on unique therapeutic relationship. During their career, 79 % of the therapists have had personal experience with crying. It occurs on average in 5 % of all sessions. Therapist´s crying has a potential relation with the therapist´s tendency to cry in ordinary life and partly with the theoretical orientation of undertaken psychotherapeutic training. On the contrary, the relation with gender, age or duration of practice was not found. It could be beneficial to devote some space to this topic in the course of psychotherapy trainings and supervisions. It can be also recommended to therapists to talk about their own tears with the client.