Tato práce se zabývá překladovým jazykem, konkrétně překladovou češtinou v kontrastu s češtinou nepřekladovou (originální). Na základě kontrastivní analýzy jednojazyčného srovnatelného korpusu žurnalistických textů si klade za cíl identifikovat možné rysy překladové češtiny ve srovnání s češtinou originální (nepřekladovou). Pro tyto účely byly sestaveny dva subkorpusy, z nichž první obsahuje originální česky psané texty a druhý české překlady z angličtiny. Tato práce vychází z hypotézy takzvaných T-univerzálií, která předpokládá, že překladový jazyk vykazuje jisté společné rysy, které jej odlišují od jazyka textů nepřekladových. Na základě rešerše odborné literatury zabývající se typickými rysy překladového jazyka bylo identifikováno několik základních rysů, které by dle výzkumníků mohly pomoci rozlišit jazyk překladu a nepřekladového originálu. Konkrétně práce zkoumá distribuci n-gramů (3-gramů a 4-gramů), lexikální bohatost a průměrnou délku vět.This paper presents a corpus-based contrastive study based on a monolingual comparable corpus of journalistic texts. It comprises a subcorpus of texts originally written in Czech (non-translations) and a subcorpus of Czech translations from English. It investigates possible differences between the original and translated language and tries to establish whether such differences can provide a basis for distinguishing between the two. Based on the theory of T-universals (language specific translation universals), it examines features which researchers consider the most helpful for distinguishing between translated and non-translated language, namely distribution of lexical bundles (3-grams and 4-grams), lexical richness and average sentence length.