Tato bakalářská diplomová práce je zaměřena v současné české literární historii na nově vytvořenou, spíše fenomenologicky a konstruktivisticky ukotvenou literárněhistorickou metodologii synopticko-pulzačního modelu literárního událostního dění v rámci dobového českého literárního diskurzu devadesátých let devatenáctého století jakožto kulturního jevu, a to na příkladu raného prozaického uměleckého díla Josefa Karla Šlejhara, který představuje dodnes neprávem opomíjeného prozaika literární generace moderny po boku Otokara Březiny, Antonina Sovy nebo Josefa Svatopluka Machara. Šlejharovo prozaické dílo je plné pochmurně laděných tragických příběhů lidských, zvířecích i rostlinných osudů, ale nabízí současně vykupitelský, masivní eticko-filozofický přesah skrze naplnění lásky k bližnímu. Metodu synopticko-pulzačního modelu literární historie detailně rozpracoval Dalibor Tureček se svým badatelským týmem nejprve v kontextu českého a slovenského literárněsměrného romantismu a pracovně hypoteticky i v kontextu českého literárněsměrného realismu v roce 2012 v rámci publikace České literární romantično. Aplikací této metody literárněhistorického modelu, rozpracované nejdetailněji právě ve zmíněném kontextu českého a slovenského romantismu, na Šlejharovo rané dílo se vyjevuje potřeba literárněsměrné revize tohoto raného díla Josefa K. Šlejhara z nekriticky a až automaticky stále opakovaného vřazování do naturalismu. Revizi uskutečňujeme vřazením spíše do literárněsměrného diskurzu symbolistického typu moderny a přesahově reflexí expresionistických a ruralistní generaci literátů předjímajících prvků typických až pro první polovinu dvacátého století. Rehabilitace Šlejharova postavení v dějinách české literatury by pak měla být učiněna opětovným vřazením mezi literární generaci České moderny devadesátých let devatenáctého století s vědomím přesahu do expresionistického diskurzu stejně jako přesahu do existenciálního typu katolické prózy první poloviny dvacátého století.This thesis's orientation lays in a newly proposed methodology of literary-history that is called a synoptic-pulsatory model of literary evolution. The model reflects the history of literature as a cultural phenomena. We aply this model on the past Czech literary discursus during the nineties of the nineteenth century, and we aply this method specifically on an early oeuvre of Josef Karel Šlejhar, a Czech writer of short-stories and novels from the era of literary generation called Česká moderna. Since his death he has almost been forgotten as a member of Česká moderna as well as almost forgotten as a prominent writer formerly belonging amongst other writers and poets who have been connected with Česká moderna: such as Otokar Březina, Anotnín Sova or Josef Svatopluk Machar etc. In the time of Šlejhar's semi-absence in the mind of readers and literary critics after 1914 (the year Šlejhar died) very few persons remembered himand usually just bluntlyas an obscure author of almost-only naturalist tendency. In the fact, the fiction of Josef K. Šlejhar is full of tragical stories that are narrated in a strange bleak and pessimistic melancholy-driven atmosphere. Šlejhar's fiction however doesn't show only the tragical destiny for his characters but also and mainly offers a massive philosophical and ethical climax in the form of fulfilling a true love between all the creatures in the world of the everyday sorrow and repulsion. Anyway, Šlejhar's early oeuvre character is certainly much richer than just how it has been used to portrait just in the naturalist fiction direction. The method of synoptic-pulsatory model of literary history has been proposed by Dalibor Tureček in the book named České literární romantično, published in 2012. When we applied the model on the early fiction of Šlejhar, it started being evident that there are not only naturalistic atributes in there but rather symbolist-mystical and expressionistic atributes crossing each others into the one core-point that is already clearly readable in the early Šlejhar's oeuvre. When we found out that Šlejhar is not just a naturalistic writer, we had to make a revision of the literary-tendencies that are present in his work as well as we had to make a Šlejhar's rehabilitation by placing him back into the group of Česká moderna, at least. Šlejhar's tendencies even goes further into the future with his existentialist-religionistic atributes and the expressionistic atributes which is a typical situation of many heterogenous tendencies in the art literature oeuvre for which the methodology of the synoptic-pulsatory model seems to be accurate more than enough in order to undergo an analysis of the presence of the heterogenous literary tendencies in Šlejhar's work. In that, we had to operate only on the early oeuvre of Šlejhar's literature but this early oeuvre already is quite rich for heterogenous literary tendencies as we found out in this thesis.