Prvním specifickým cílem současné studie bylo vyhodnotit riziko vzniku monozygotních dvojčat po in vitro fertilizaci (IVF) vzhledem k věku, ovariální funkci a použité technice asistované reprodukce u žen léčených pro neplodnost. Vyhodnotili jsme data od 1876 pacientek léčených v centru pro léčbu neplodnosti Fertimed v období 12 let. U každé pacientky jsme zaznamenali použitou mikromanipulační techniku, délku kultivace a typ kultivačního media. Skupinu žen jsme rozdělili na ženy s monozygotním dvojčetným těhotenstvím (skupina A), dizygotním dvojčetným těhotenstvím (skupina B), jednočetným těhotenstvím (skupina C) a potraty (skupina D). Výsledky ukázaly, že souvislost mezi použitou mikromanipulační technikou, délkou kultivace a typem kultivačního média nebyla v naší studii statisticky významná. Ženy s MZ dvojčaty měly oproti ženám v ostatních skupinách nižší věk a vykazovaly také nadprůměrné výsledky v hodnocení ovariální funkce. Druhým specifickým cílem studie bylo vyhodnotit vliv dědičnosti. Pomocí dotazníků jsme oslovili pacientky s výskytem monozygotních těhotenství v rodinách a vyhodnotili možný vliv dědičnosti. Zjistili jsme, že ženy s monozygotními dvojčaty (skupina A) měly významně vyšší četnost MZ vícečetných těhotenství ve svých rodinách oproti ženám s dizygotními dvojčaty (skupina B) nebo jednočetnými graviditami (skupina C). 8 Třetím specifickým cílem bylo porovnat průběh těhotenství dvou trojčetných gravidit s monochoriální komponentou vzniklých po transferu dvou blastocyst v rámci léčby asistované reprodukce. U obou pacientek byla po předchozí konzultaci s pacientkami zvolena různá strategie managementu těhotenství. U první pacientky byla monozygotní komponenta ukončena fetocidou v 15. týdnu gravidity a pacientka porodila v termínu bez dalších komplikací. Druhá pacientka se rozhodla pro observaci těhotenství bez další intervence. Toto těhotenství bylo komplikováno rozvojem těžké mateřské morbidity a ukončeno císařským řezem ve 28. týdnu gravidity po úmrtí jednoho z plodů.The first specific aim of the current study was to examine the probability of MZT in IVF (in vitro fertilization) patients relative to their age, ovarian function, and the ART techniques used in a population of women treated for infertility. We evaluated 1876 patients treated for infertility in our IVF center in a period of 12 years. We recorded the micromanipulation technique used, the length of embryo cultivation, and type of cultivation media. The results in a group of MZT pregnancies were compared with the results of women who delivered dizygotic twins, singleton pregnancies, or aborted. In contrary to other studies, we found that micromanipulation techniques, length of cultivation, and type of cultivation media did not influence the incidence of MZ twinning. The group of patients with MZT was characterised by lower age and excellent ovarian function. Second specific aim was to assess the effect of inheritance. We organised a survey among IVF patients with multiple pregnancies in their families to evaluate the possible role of genetic factors. We recorded information up to the third generation. The incidence of MZT in families of group A (monozygotic twins) was significantly higher than groups B (dizygotic twins) and C (singleton pregnancies). We proposed that the 10 high incidence of MZT in infertility clinic patients is conditioned by hereditary factors with no significant influence of assisted reproduction techniques used. Third specific aim was to compare pregnancy outcome and management options of monozygotic twins in triple pregnancies which resulted from IVF treatment. We reported on two triple pregnancies with mixed chorionicity with a monochorionic-diamniotic twin pair and a singleton following a transfer of two embryos after IVF treatment. In patient A the monochorionic component was ended by a selective fetocide which was performed in 15th week and remaining single pregnancy was delivered without complications at term. Patient B decided for an expectant management. The pregnancy was complicated by severe maternal morbidity and it was terminated in 28th week following the death of one fetus. We suggested, that fetal reduction in triplets should be offered as a management tool to improve perinatal survival. In triplets with mixed chorionicity the reduction of monochorionic twins is emphasized to prevent additional risk posed by shared placenta.