Úvod. Hlavním cílem práce bylo zhodnotit efekt vybraných preventivních a léčebných opatření u SKT. Dílčími cíli práce byly odpovědi na následující dvě otázky; zda mají cílená technologická a organizační opatření v pracovním prostředí objektivně doložitelný vliv na výskyt profesionálního SKT z přetěžování horních končetin? Jaký je efekt autokinezioterapie u diagnostikovaného SKT? Tyto dvě oblasti jsou zpracovány ve dvou částech dizertační práce Metodika I. část. První analytická část práce se zabývá vlivem cílených technologických a organizačních opatření v pracovním prostředí na výskyt profesionálního SKT. Základním designem analýzy je souhrnné každoroční shrnutí dat charakteru průřezových studií. Sedmiletá analýza vychází z dokumentace vedené lékařem poskytovatelem pracovnělékařských služeb a z poznatků získaných při dohlídkách na pracovišti, kde byla zaváděna cílená preventivní opatření, mezi něž patřilo zlepšení ergonomie uspořádání pracovního místa, technické detaily usnadňující práci, preventivní elektromyografické (EMG) vyšetření nervus medianus 1x ročně, střídání a cílená rotace zaměstnanců na pracovních místech. Základní objektivní metodou pro hodnocení výskytu i tíže SKT bylo vyšetření vedení nervového vzruchu středovým nervem v oblasti zápěstí EMG vyšetřením. Soubor tvořilo ve sledovaném období 1804 dělníků exponovaných rizikovému faktoru nadměrná jednostranná zátěž horních končetin, a to 281 žen průměrného věku 38,5 let a 1523 mužů průměrného věku 31,4 let. Metodika II. část. Druhá analytická část práce se zabývá hodnocením účinnosti autokinezioterapie u SKT. Tento soubor tvořilo 27 osob (54 případů SKT), kteří byli zaškoleni sestrou o způsobu provádění autokinezioterapie třemi specifickými cviky. Tyto osoby samostatně cvičily aspoň jednou denně po dobu 3 měsíců. Kontrolní skupinu tvořilo 12 probandů (24 případů SKT), kteří necvičili. Před započetím studie a po třech měsících trvání byla u všech pacientů zjišťována míra subjektivních obtíží pomocí dotazníku. Otázky v dotazníku byly zaměřeny na subjektivní obtíže spojené s projevy SKT. Na závěr bylo provedeno srovnání výskytu a míry potíží před cvičením a po něm a srovnání i mezi sledovanou a kontrolní skupinou. Výsledky I. část. Za sledované období bylo v podniku uznáno celkem 13 nemocí z povolání pro syndrom karpálního tunelu, přičemž již během prvních dvou let od zahájení výroby jich bylo uznáno 8. Zavádění preventivních opatření vedlo k tomu, že zatímco se v r. 2011 neuropatie středového nervu vyskytovala u 18,3 % vyšetřených končetin, v r. 2013 to bylo pouze 10,5 % (p = 0,003). Od počátku r. 2014 však došlo ke zrychlení výroby, což bylo doprovázeno vzestupem patologických EMG nálezů na 16,9 %. V průběhu sledování klesl výskyt senzomotorických neuropatií ve prospěch pouze mírnějších senzitivních neuropatií, které jsou od r. 2013 obecně nejčastější. Procento zaměstnanců, kterým byl v letech 2011 2014 ukončen pracovní poměr z důvodu neuropatie středového nervu plynule klesal z 5,5 % na 0,4 %. Výsledky II. část. K subjektivnímu zlepšení potíží došlo signifikantně častěji u cvičících osob. Subjektivní zlepšení alespoň v jednom ze všech sledovaných parametrů bylo zaznamenáno u 40 případů syndromu karpálního tunelu u cvičících (tj. u 76,9 %), což bylo zlepšení signifikantně častější než u osob necvičících (p < 0,0001), kde zlepšení po třech měsících bylo uváděno pouze u 5 postižených končetin (20,8 %). Při porovnání efektu cvičení podle míry subjektivních obtíží včetně parametrů týkajících se jemné motoriky ruky nebyly statisticky signifikantní rozdíly mezi incipientními a pokročilými formami SKT. Závěr. Cílená prevence SKT má efekt, který byl objektivně prokázán poklesem výskytu neuropatie středového nervu, což bylo verifikováno EMG vyšetřením. Dále bylo prokázáno, že jednou z možností prevence a terapie SKT je autokinezioterapie. Přínos dizertační práce je spatřován v důkazu opodstatnění důrazu, který je kladen na prevenci profesionálníIntroduction. The main objective of this work was to evaluate the effect of selected preventive and curative measures for carpal tunnel syndrome, firstly whether targeted technological and organizational measures in the work environment have objectively verifiable impact on the incidence of occupational carpal tunnel syndrome (OCTS) from overloading upper extremities? Secondly what is the effect of autokinesiotherapy in diagnosed CTS? The methodology, part I. The first analytical part of the dissertation deals with the influence of targeted technological and organizational measures in the working environment on the presence of OCTS. The basic design of analysis is overall annual data summary with nature of cross-sectional studies. Seven-year analysis is based on documents kept by a provider of occupational services and on the knowledge gained during overseeing in the workplace, which included improved ergonomic arrangement of the workplace, the establishment of technical details to facilitate the work, preventive electromyographic (EMG) examination of median nerve once a year, targeted staff rotation on job positions. The basic objective method to evaluate the incidence and severity of CTS was the examination of nerve conduction through the central nerve in the wrist by EMG examination. Set consisted of 1,804 workers exposed to a risk factor of excessive unilateral load of upper extremities - 281 women with average age of 38.5 years and 1523 men with average age of 31.4 years. The methodology, part II. The second analytical part of the dissertation deals with the evaluation of the effectiveness of autokinesiotherapy with CTS. This set consisted of 27 subjects (54 cases of CTS) who were schooled by nurse about ways how to conduct autokinesiotherapy by three specific exercises. These subjects practiced individually at least once a day over a period of 3 months. The control group consisted of 12 probands (24 cases of CTS), who did not practice. Before initiation of the study and after 3 months period the degree of subjective symptoms were surveyed in all patients using a questionnaire. The questions in the questionnaire were focused on the subjective problems associated with symptoms of CTS. Finally, the comparison of occurrence and degree of problems before exercise and after and comparison between monitored and control group were made. Results, part I. During the observed period in the company a total of 13 occupational diseases for CTS were recognized, while during the first two years from the commencement of production eight of them were recognized. The implementation of preventive measures led to the fact that while in 2011 neuropathy of median nerve occurred in 18.3% of examined extremities, in 2013 it was only 10.5% (p = 0.003). Since the beginning of the year 2014 there was acceleration in the production, which was accompanied by the rise of pathological EMG findings at 16.9%. In the course of monitoring the incidence of sensorimotor neuropathy decreased in favor of only milder sensitive neuropathies, which are generally the most frequent from 2013. Results, part II. A subjective improvement in symptoms occurred significantly more often in exercising individuals. Subjective improvement in at least one of all the monitored parameters were recorded in 40 cases of CTS in exercisers (i.e. in 76.9%), this improvement was significantly higher than that of nonexercisers (p <0.0001), where the improvement after three months was reported in only 5 of the afflicted limbs (20.8%). When comparing the effect of exercise according to the degree of subjective symptoms including parameters relating to the fine motor activity of hand there were not statistically significant differences between incipient and advanced forms of CTS. Conclusion. Ttargeted prevention of occupational CTS has effect. It was also proven that one possibility of prevention and therapy of CTS is autokinesiotherapy.