Pokud existuje jedna určitá pravda o světe, tak můžeme říct, že je to, že budoucnost je těžce předvidatelná. Takový obecný nedostatek výhledové znalosti vytváří obrovský strach a stres u odborníků v mnoha oblastech, zejména těch, které se nachází v oblasti bezpečnosti. Tato studie se zaměřuje na mapování Future Security Environment bezpečnostního prostředí budoucnosti (FSE), dívá se až do roku 2030 a používá organizace Severoatlantické smlouvy (NATO) a její proces plánování budoucnosti, strategickou koncepci, jako srovnávací případové studie. Hlavní otázky naši práce jsou následující: "Jak bude vypadat FSE mezi dneškem a rokem 2030?", "Bude-li Aliance, jako vedoucí bezpečnostní organizace, mít adekvátní plánování pro vyrovnání se s rozvíjejícími se změnami nebo hrozbami, které spadají do FSE?" a "Při pohledu na předchozí vývoj NATO a současné plánování do budoucna, bude-li v blízké budoucnosti NATO i nadále úspěšné a zaslouží-li si toho, aby i nadále existovalo jako bezpečnostní organizace?". Výzkum je založen na zkoumání celé řady dalších studií ohledně bezpečnosti od západních armád, vysokých škol, vlády a badatelských organizací a vytvoření sady hrozeb, které budou výzvou pro svět až do roku 2030. Po sestavení výsledků, se provádí případová studie kde seznam hrozeb se srovnává s problémy, k nímž apeluje strategická koncepce NATO v roce 2010 . Výsledky tohoto srovnání ukazují, že hlavní hrozby pro Transatlantickou alianci se objeví v těchto oblastech: státní konflikty, šíření zbraní hromadného ničení (WMD/E), teroristické (mezinárodní/domácí) a další kriminální skupiny, kybernetické útoky/útoky na důležité infrastruktury, narušení komunikace, narušení obchodních cest, energetická bezpečnost, omezení přírodních zdrojů, změna klimatu, zhroucené státy a ekonomické konflikty. Vzhledem k současnému ekonomickému prostředí, které v blízké budoucnosti může zůstat stagnující pro mnoho členských států NATO, boj s těmito nadcházející domácími i mezinárodními hrozbami bude čím dál obtížnější kvůli rostoucímu nedostatku zdrojů. Nárůst schopností v důsledku technologického vývoje však hodně těchto problémů zmírní a pomůže udržet relevanci Aliance. Tyto obtíže nutí NATO a jeho členské státy spoléhat na své individuální silné stránky, soft power a integraci (zejména s Evropskou unií), aby mohly úspěšně sdílet obranné sily a sily pro udržování míru v rámci Aliance a zároveň rozvíjet menší, rychlejší a efektivnější vojenské jednotky. Pokud NATO je schopné zůstat stejně soudržné při řešení těchto budoucích tlaků, jak to bylo v boji proti šíření sovětské sféry, není žádný důvod se domnívat, že se Aliance rozpadne kvůli některé z těchto konkrétních hrozeb.If there is one certain truth about the world as known by humanity it is that the future is hardly predictable. This general lack of forward-looking knowledge creates a great deal of fear and stress for experts in many fields, especially those in security. This study focuses on the mapping of the Future Security Environment (FSE) looking towards the year 2030 and uses the North Atlantic Treaty organization (NATO) and their future planning process, the Strategic Concept, as a case study. The general questions to be asked in this study are as follows: ?What will the FSE look like between now and 2030??, ?Will the Alliance, as the premiere security organization, have the sufficient planning to match up with the emerging or changing threats that will make up the FSE?? and ?by looking at NATO?s past performance and current planning for the future, will NATO continue to succeed into the near future and deserve to continue to exist as a security organization??. This is done by taking a variety of future security studies from western militaries, universities, governments and think-tanks to build a set of threats that will challenge the world looking to the year 2030. When the results are compiled, a comparative case study is done when the list of threats is compared to the concerns addressed in NATO?s 2010 Strategic Concept. The results from this comparison demonstrate that the main threats for the Transatlantic Alliance will be in the areas of: state conflict, proliferation of weapons of mass destruction/effect (WMD/E), terrorist (international/domestic) and other criminal groups, cyber attacks/attacks on critical infrastructure, disruption of communications, disruption of trade routes, energy security, constraints on natural resources, climate change, failed states and economic conflict. Given the current economic environment that could remain stagnant for many of the NATO nations into the near future, combating these forthcoming domestic and international threats will be made increasingly more difficult with an increasing lack of resources. Increases in capabilities due to technological developments will alleviate many of these issues and help keep the Alliance relevant. These difficulties dictate that NATO and its member states will have to rely on their individual strengths and integration (especially with the European Union) to successfully share defensive and peacekeeping capabilities across the Alliance while developing into a smaller, quicker and more efficient military force. If NATO is able to remain as cohesive in dealing with these future pressures as it was in combating the Soviet Union, there is no reason to believe the Alliance will dissolve due to any of these specific threats.