Tato práce se zabývá nájmem bytu z pohledu ochrany nájemce. Pomocí analýzy práv nájemce plynoucích z jednotlivých ustanovení jsem se pokusil zjistit, jestli je právní úprava nájmu bytu pružně reagujícím systémem s ohledem na okolnosti každého případu. Dospěl jsem k závěru, že částečně lze nájem bytu za takový systém považovat, ale částečně také ne. Základním hlediskem je to, prostřednictvím jakého práva se na nájem jako na pružný systém díváme. V podstatě jsem svou analýzou dospěl ke třem druhům práv, v základě kterých pak lze získat odpověď na to, zda lze na nájem bytu pohlížet jako na pružný systém. Těmito třemi kategoriemi jsou: 1) práva, kterými zákon k takové možnosti přímo vybízí a která tak předvídají, 2) práva, u kterých lze výkladem dospět k tomu, že takové reagování umožňují, 3) práva, kterými nelze takto reagovat, neboť nemohou být omezena. U kategorií 1 a 2 můžeme říci, že nájem bytu je pružně reagujícím systémem, zatímco u kategorie 3 je odpovědí opak.This thesis deals with residential lease from the point of view of protection of the lessee. I tried to find out, using analysis of lessee's rights, if it can be said, that residential lease is a flexible system of rights responding to circumstances of a particular case. My conclusion partially says that residential lease is such a kind of system and partially that it is not. The main point of view to say whether it is such a kind of system or not is each lessee's right. In my analysis there appeared three kinds of rights depending on which can be said whether it is so or not. These categories are: 1) rights which the law encourages to such possibility and rights that anticipate such possibility, 2) rights where such possibility can be reached using interpretation, 3) rights which do not allow such possibility. In category 1 and 2 it can be said that residential lease is a flexible system while in category 3 the answer is no.