Předkládaná diplomová práce se zabývá problematikou institutu § 2063 OZ, tedy darováním pro případ smrti. Tento znovuobnovený institut, ač je systematicky zařazen do hlavy III OZ a spadá tak pod právo závazkové, je svou povahou velmi podobný institutům práva dědického, kdy k účinnosti darovací smlouvy dochází až smrtí dárce. Již v digestech císaře Justiniána byl tento institut charakterizován jako takové darování, kdy si dárce raději přeje věc ponechat, než aby ji daroval, ale zároveň ji raději daruje, než by připadla jeho dědicům. Touto úpravou se pak dále inspirovaly moderní evropské právní řády. Inspiračním zdrojem pro úpravu darování pro případ smrti v OZ byl rakouský ABGB. V OZ pak ale nedochází k obnovení dalších institutů, které s darováním pro případ smrti tradičně souvisely, jako vrácení daru pro zkrácení povinného dílu. Na darování pro případ smrti tak nedoléhají žádná omezení, platící pro právo dědické. Především zde nelze uplatnit žádná omezení týkající se nepominutelných dědiců. Cílem práce zhodnocení současné právní úpravy a analýza možných problémových aspektů s tímto institutem souvisejících. Pojednáváno je o otázce neodvolatelnosti darování pro případ smrti, jeho formálních požadavcích či požadavcích kladených na jednání, kdy se má darování pro případ smrti posuzovat jako odkaz. S ohledem na problematiku nepominutelných dědiců je dále v práci nastíněno řešení, jak vykládat darování pro případ smrti v kontextu dědického práva.The presented thesis deals with problematics of institute § 2063 of New Civil Code donatio mortis causa. This renewed institute, while being systematically included in part III of New Civil Code and falling within the relative laws of property, is by nature very similar to the institutes of law of inheritance, because the donation agreement is validated after the death of donor occurs. Already in Digests of emperor Justinian was this institute characterized as such donation, where the donor wishes to keep the things in question in possession rather than donating it, but simultaneously wants to donate it rather than leave it for his/her heir. This was later an inspiration for modern European law codes. Source of inspiration for donatio mortis causa in Czech New Civil Code was Austrian ABGB. Although New Civil Code leaves out some other institutes that traditionally bonded with donatio mortis causa. Such as returning the donation for reducing legitime. This implies that this institute isn't limited by principles of law of inheritance. Especially there are no restraints regarding forced heir. Goal of this thesis is evaluating current legislation and analysis of possible problematic aspects related to this institute. Discussed is the question of irrevocability of donatio mortis causa, it's formal requirements and requirements laid on proceedings where donato mortis causa is considered a legacy. Furthermore, in the thesis I outline the possible solutions of interpreting donatio mortis causa in context of law of inheritance, considering the problematics of forced heir.