V této práci jsme zkoumali akulturační proces u zahraničních studentů (N= 345) z 62 zemí, kteří studovali v Nizozemsku. Na základě pojetí akulturace dle Arends-Toth a Van de Vijver (2006) a koncepce akulturačního stresu dle Berry (2005) jsme testovali předpoklad, že efekt subjektivně vnímané kulturní vzdálenosti a osobnosti na psychickou adaptaci je mediován prostřednictvím akulturačních orientací a akulturačního stresu. Na základě předchozích poznatků o roli osobnosti ve stresujících situacích (Bolger & Zuckerman, 1995) jsme předpokládali, že faktory na straně osobnosti moderují vliv stresujícího podnětu (subjektivně vnímané kulturní vzdálenosti) na míru akulturačního stresu. Výsledky nasvědčují tomu, že k optimální psychické adaptaci (vysoká životní spokojenost a nízká míra psychických potíží) přispívala vysoká míra extraverze, orientace na kulturu hostitelské země, multikulturní orientace, orientace na podobnost a rozdílnost a nízká míra subjektivně vnímané kulturní vzdálenosti, neuroticismu, tendence potlačovat projevy emocí a orientace na kulturu země původu. Tendence ke kognitivnímu přehodnocení a tendence k osobnostnímu růstu měla jak pozitivní, tak negativní dopad na psychickou adaptaci. Akulturační stres působil u většiny vztahů jako mediátor (výjimkou byly pouze vztahy mezi orientací na kulturu země původu, multikulturní orientací, tendencí potlačovat projevy emocí a psychickou adaptací). Naproti tomu akulturační orientace fungovaly převážně jako nezávislé faktory. Vztah pozitivní závislosti mezi subjektivně vnímanou kulturní vzdáleností a akulturačním stresem byl slabší při vysoké míře svědomitosti, orientace na podobnost a rozdílnost, tendence ke kognitivnímu přehodnocení a při nízké míře přívětivosti.In this study we investigated the acculturation process of 345 international students (from 62 countries) residing in the Netherlands. We used the acculturation framework by Arends-Toth and Van de Vijver (2006) and the concept of acculturative stress by Berry (2005) to suggest that the effects of perceived cultural distance and personality on psychological adjustment are mediated by acculturation orientations and acculturative stress. Building upon previous work on the role of personality in responding to distress (Bolger & Zuckerman, 1995), we also propose that personality moderates the effect of a distressing stimulus (perceived cultural distance) on acculturative stress. The results suggest that optimal psychological adjustment (high levels of life satisfaction and low levels of mental health problems) was predicted by high extroversion, host national orientation, expatriate orientation, universal-diverse orientation, and low perceived cultural distance, neuroticism, emotional suppression and co-national orientation. Cognitive reappraisal and personal growth initiative had both positive and negative effects on psychological adjustment. While acculturative stress acted as a mediator in the majority of the above links (the exceptions being the expatriate-, co-national orientation- and emotional suppression psychological adjustment links), acculturation orientations acted mainly as independent predictors of psychological adjustment. In addition, the positive association between perceived cultural distance and acculturative stress was weaker when conscientiousness, universal-diverse orientation, and cognitive reappraisal were high and agreeableness was low.