Diplomová práce se věnuje problematice rozhlasového herectví, a to v nejrůznějších aspektech této svébytné herecké disciplíny. Vymezuje specifická východiska výrazu rozhlasového interpreta. Jednotlivé kategorie hereckých prostředků analyzuje a dokumentuje na příkladech z tvorby jediného herce. Tím je Viktor Preiss, interpret s neobyčejně všestrannou a žánrově pestrou schopností plasticity hereckého výkonu. Diplomová práce zachycuje jeho tvorbu v linearitě uplynulých pětačtyřiceti let. Pro analýzu Preissovy tvorby byla využita deskripce hereckých výrazových prostředků a interpretační analýza zasazená do lineárního vývoje Preissovy herecké kariéry. Chronologie výzkumu umožňuje sledování možných proměn Preissova herectví. Zaměřuje se na typické žánrové aspekty jeho tvorby, typologii postav, ale i vztah k jazyku autorů, spolupráci s režiséry či hereckými kolegy. Závěrečná syntéza vymezuje Preissův herecký styl v rozhlase, jeho specifičnost a autentickou nezaměnitelnost. Teoretický rámec práce, traktující konkrétní výrazové prostředky rozhlasového herce, se tak vhodně propojuje s aplikací terminologického aparátu na tvorbu konkrétního umělce a vytváří příkladovou studii, která může být vodítkem dalším výzkumům dosud málo probádané oblasti dramatického umění.The thesis discusses radio acting as a standalone acting discipline in its various aspects. It delimits the specific framework of the radio actor's expression. The individual categories of actors' means of expression are analysed and demonstrated on the example of one actor - Viktor Preiss, with his unusually versatile and genre-rich ability of acting performance plasticity. The thesis portrays the last 45 years of his work in linear progression. The description of Preiss' means of expression was used to analyse his work, along with an interpretation analysis set into the linear development of Preiss' acting. The chronology of the research allows for an observation of possible changes in the acting. The research focuses not only on the typical genre-specific aspects of Preiss' work and the typology of characters, but also on his relationship with the authors' language and his cooperation with directors and fellow actors. The final synthesis delimits Preiss' radio acting style, its specificity and authentic originality. The theoretical framework of the thesis dealing with specific means of expression of a radio actor is then combined with the practical application of the terminological apparatus onto the work of a specific artist, thus creating a case study and providing potential guidance in other research of this yet-to-be fully explored field of dramatic arts.