Bakalářská práce osvětluje ideové základy odpírání vojenské služby a předkládá příklady skupin i jednotlivců, kteří odmítali sloužit v armádě normalizačního Československa. Nastiňuje politické i společenské souvislosti výkonu vojenské služby v nedemokratickém režimu. Na základě výpovědi pamětníka Stanislava Bělohlávka, člena náboženské společnosti svědků Jehovových, je rekonstruována jeho soudní kauza z roku 1981 i pozdější rehabilitační proces. Práce rovněž popisuje metody Státní bezpečnosti využívané ke sledování a persekuci svědků Jehovových. Pozornost je dále věnována činnosti lidskoprávních iniciativ, především Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS), které upozorňovaly na případy perzekvovaných odpíračů vojenské služby a usilovaly o zavedení možnosti civilní vojenské služby. Práce je příspěvkem k charakterizaci normalizačního režimu (1969-1989).The bachelor thesis explains the ideological foundations of conscientious objection to military service and provides the examples of both groups and individuals that refused to serve in the Czechoslovak Army during the normalization period. It outlines the political and social context of military service in the non-democratic regime. Based on the oral testimony of Stanislav Bělohlávek, a member of the religious denomination of Jehovah's Witnesses, his court case in 1981 as well as the later rehabilitation process are reconstructed. The thesis also describes the methods used by State Security to monitor and persecute Jehovah's Witnesses. The attention is then paid to the activities of human rights initiatives, especially Committee for the Defence of the Unjustly Prosecuted (VONS), which raised awareness of the cases of persecuted conscientious objectors and sought to introduce the possibility of civilian national service. The work is a contribution to the characterization of the normalization regime (1969-1989).