Práce zkoumá budování kolektivní paměti a historického vědomí ve výuce dějepisu v Československu v letech 19181938 a také to, jak se při výuce pracovalo s ideou čechoslovakismu. Na základě analýzy dějepisných učebnic pro střední školy bylo zjištěno, že učebnice prosazovaly myšlenku o jediném československém národě na základě zdůrazňování významných a slavných období z historie Čechů a Slováků a zároveň na vymezování se vůči Němcům a Maďarům. Za velmi negativní epochu národních dějin byla navíc označována doba, kdy bylo území pozdějšího Československa pod vládou Habsburků, protože v této době docházelo k největšímu útisku národa. Rozpad Rakouska-Uherska a vznik Československé republiky v roce 1918 byly z těchto důvodů v učebnicích podávány jako spravedlivé vyvrcholení dějin. Zároveň bylo zjištěno, že z hlediska pojetí dějin došlo k velkým změnám po roce 1918, zatímco po skončení druhé světové války se dějepisné učivo měnilo v menší míře. Práce tedy pomocí analýzy dějepisných učebnic popsala, jak byla za první Československé republiky cíleně ovlivňována kolektivní paměť studentů a také jaké pojetí dějin se mělo stát součástí historického vědomí československého národa.The thesis investigates the way in which collective memory and historical consciousness were developed in history teaching in Czechoslovakia in 1918-1938 and what was the approach to the idea of Czechoslovakism as well. Based on the analysis of high school history textbooks, we found out that the idea of the one and only Czechoslovak nation was promoted by emphasizing significant and celebrated periods from Czech and Slovak history and by opposition to Germans and Hungarians, too. The period of Habsburg reign in later Czechoslovak area is also considered as a very negative period of national history because at that time the persecution of our nation culminated. The dissolution of Austria-Hungary and the foundation of Czechoslovakia in 1918 are therefore presented as righteous history highlight. At the same time we found out that the understanding and presentation of history changed greatly after 1918 while after the end of World War II the history curriculum changed less. By means of history textbooks analysis, the thesis described how the collective memory of students was purposefully influenced and what understanding and presentation of history was to become a part of the historical consciousness of the Czechoslovak nation.