Duchovní cvičení Ignáce z Loyoly patří ke křesťanským meditacím s několikasetletou tradicí. Pro tuto metodu je typické přebývání v tichu a meditování s využitím imaginace nad biblickými texty, které zadává exercitátor. V našem výzkumu jsme se zaměřili na důvody, které exercitanty vedly k praktikování exercicií, co během nich prožívali a jaký vliv spatřují ve svém životě. Užili jsme kvalitativní metody polostrukturovaného rozhovoru. Výzkumu se zúčastnilo 7 respondentů. Výsledky výzkumu prokázaly, že nejčastějším důvodem pro praktikování exercicií byla snaha prohloubit svůj vztah s Bohem. Během duchovních cvičení respondenti prožívali příjemné i nepříjemné pocity, kognitivní epizody, ale i mimořádné náboženské prožitky ve změněném stavu vědomí. Na prožitky mělo vliv především životní období, ve kterém se nacházeli, ale také exercitátor, prostředí a počasí. V tichu prožívali většinou pocit sounáležitosti s ostatními. Imaginace jim pomáhaly vžít se do textu a spatřovat souvislosti ve svém životě. Zkušenost z exercicií popisují jako pozitivní, obohacující, a proto se k ní vracejí.Spiritual exercises of Ignatius of Loyola are one of the Christian meditation techniques, which have an old tradition. For these exercises there is typical staying in silence and meditating above biblical texts given by exercitator and using imagination at the same time. The aim of our research was to explore reasons, which lead exercitants to practice ignatian meditations, what did they experienced during them and what impact do they see in their lives. We used qualitative method half-structured interview. 7 participants took part in our research. Results of the research proved that the most common motive for participants to practise ignatian spiritual exercises was a desire to deepen their relationship with God. During spiritual exercises participants experienced pleasant and unpleasant feelings, cognitive episodes, but also extraordinary experiences in altered state of consciousness. Experiences were mostly influenced by their life period, but also by exercitator, environment and weather. Being in silence they usually experienced togetherness with other participants. Imagination helped them to put themselves into text and see connections with their own lives. They describe the experience as positive, enriching, and that's why they keep practising spiritual exercises in their lives.