Hlavním cílem práce bylo vyšetření aktuálního funkčního stavu svalů u vybrané skupiny nesportovců s odstupem pěti let. Výzkumný soubor tvořilo deset mužů ve věku od 26 do 36 let. Z posturálních svalů byl nejvíce zkrácen m. erector spinae, m. tenseor fasciae latae, mm adductores femoris a mm. flexores genu. U svalů s tendencí k oslabení došlo výraznému oslabení u m. rectus abdominis. Pohybové stereotypy byly narušeny. Třetí měření vykazovalo nejvyšší četnost výskytu svalových dysbalancí. Anketní šetření poukazuje na velké množství času strávené v pozici sedu a naopak na nulovou pohybovou aktivitu respondentů. Nejčastějším místem bolestivosti byla bederní páteř. V péči o podpůrně pohybový aparát jsou řešeny pouze důsledky svalových dysbalancí a to převážně prostřednictvím léků. Respondenti uvádí, že nemají čas provádět korekční cvičení.The main goal of the research was examination of the current functional status of the muscles within a selected group of non-sporting persons, with an interval of five years. The research group included ten men aged from 26 to 36 years. Of the postural muscles, the most contracted proved to be m. erector spinae, m. tensor fasciae latae, mm adductores femoris and mm. flexores genu. Among the muscles with a tendency to weakening, a significant impairment occurred in m. rectus abdominis. Motion stereotypes have been disrupted. The third measurement showed the highest frequency of muscle imbalance. Questionnaire survey showed a large amount of time spent in a sitting position and zero physical activity by the respondents. The most common point of pain was in the lumbar spines. In the care for the musculoskeletal system, only the consequences of muscle imbalance were addressed, and this mainly through medication. Respondents stated that they did not have time to perform corrective exercises.