Krajně rozjímavé básně vznikaly pod silným dojmem prožitku smrti matky - v tomto úhlu se odráží ústřední drobný, leč závažný, esej "Báseň svlečená ze šatů" relativizující jakékoli snahy zbavit se bolestného smutku. Láska i utrpení, v rozličných podobách, kladou na lidské vědomí úkol paměti; jejím uchováváním i osobitým formováním si člověk teprve buduje existenci. V tomto pojetí se básník má řídit "snahou o nastolení ticha a neúprosné sebenazírání i pevným vědomím svého osudu". Básnická výpověď blížící se modlitbě (autorka se zabývala překlady sv. Jana od Kříže) oživují drobné radosti ženské duše - květiny, předměty domácnosti, dětský smích.Výbor z tvorby vydané mezi léty 1996 až 2004 se vyznačuje především vážným úsilím o obhajobu etických maxim.