Disertační práce se zaměřuje na fenomén mimosoudního řešení sporů rozhodčí řízení. Předmětem této práce jsou podmínky kladené právními předpisy na osobu rozhodce a to především ohledně jeho nezávislosti a nestrannosti. Nezávislost a nestrannost rozhodce představují jednu z velmi důležitých a přitom velmi problematických stránek rozhodčího řízení. Nezávislý a nestranný rozhodující subjekt je nedílnou součástí práva na spravedlivý proces zakotvený v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Přestože se v těchto právních předpisech hovoří o soudu ve smyslu státního soudu, bylo v průběhu práce ukázáno, že se tyto atributy vztahují i na rozhodce, byť musí být v rozhodčím řízení vykládány s ohledem na charakteristiky rozhodčího řízení. Práce konkrétními příklady dokládá, že je požadavek nezávislého a nestranného rozhodce a rozhodování obsažen v nějaké podobě ve všech moderních úpravách rozhodčího řízení, ať už se jedná o vnitrostátní zákony, mezinárodní smlouvy nebo například řády stálých rozhodčích institucí. Právě proto, že je zejména v mezinárodním obchodu tento způsob řešení sporů nejvíce využívanou alternativou, zaměřila se disertační práce na zkoumání otázek nezávislosti a nestrannosti ve vztahu české úpravy obsažené především v ZRŘ a německé úpravy, která je obsažena zejména v 10. knize německého občanského soudního řádu (Zivilprozessordnung). Disertační práce se zabývá obsahovou a právní analýzou pojmů nezávislost a nestrannost, to, jakým způsobem jsou tyto pojmy v právních řádech obou zemí chápány a vykládány, resp. jakým způsobem mají být vykládány v rozhodčím řízení, a zda jsou rozdíly mezi nezávislostí a nestranností soudce a nezávislostí a nestranností rozhodce. Zkoumána tak byla otázka, jestli má nezávislost a nestrannost vlastní obsah v závislosti na tom, zda se jedná o rozhodce či soudce, a především jaký je význam a praktické důsledky těchto pojmů pro rozhodčí řízení. Disertační práce se tak s ohledem na nezávislost a nestrannost rozhodce věnuje terminologickému vymezení obou centrálních pojmů a představuje možné teoretické přístupy k těmto pojmům. Vedle nezávislosti a nestrannosti nejsou v práci opomenuty ani další důležité pojmy (ne)podjatost a neutralita. V předkládané práci je rovněž provedena stručná charakteristika rozhodčího řízení včetně základních výhod a nevýhod. Disertační práce poukazuje na to, že právě v otázce nezávislosti je mezi rozhodčím řízením a soudním řízením zásadní rozdíl, neboť v řízení před soudem má nezávislost jiný obsahový význam zahrnující především nezávislost soudů na moci zákonodárné a moci výkonné a tím zejména ochranu před vnějším ovlivňováním. Z pohledu rozhodčího řízení je nezávislost ve srovnání s nestranností objektivním kritériem, zahrnujícím především vztah rozhodce ke straně sporu či k předmětu řízení. Nedostatečná nestrannost se pak jako subjektivní kritérium projeví typicky až v průběhu rozhodčího řízení. Na problematiku nezávislosti a nestrannosti je nahlíženo chronologicky od konstituování rozhodčího senátu, přes průběh rozhodčího řízení až do jeho skončení, a opomenuta nezůstává ani fáze po skončení rozhodčího řízení. Disertační práce detailně rozebírá stěžejní instituty, kterými může být zajištěno spravedlivé rozhodování nezávislým a nestranným rozhodcem - vyloučení a odmítnutí rozhodce. Disertační práce dochází k závěru, že institut nezávislosti a nestrannosti představuje jednu z centrálních podmínek realizace spravedlivého soudnictví a tím tedy i rozhodčího řízení, ale je nezbytné, aby nezávislost a nestrannost byly vykládány v souladu s charakteristikami rozhodčího řízení a při respektování odlišností mezi řízením před obecnými soudy a před rozhodci. Česká i německá právní úprava uznávají rozhodčí řízení jako svébytný způsob řešení sporů, ale stávající úprava není v otázkách nezávislosti a nestrannosti prosta nejasností a nejednoznačností a dává de lege ferenda prostor k pozitivním změnám.The main focus of this doctoral thesis is arbitration. The subject of this work are the conditions imposed by law on the person of the arbitrator, especially regarding their independence and impartiality. Independence and impartiality of the arbitrator are very important and at the same time very problematic aspects of arbitration. Independent and impartial decision-makers are an integral part of the right to a fair trial enshrined in Art. 36 subsection 1 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms and Art. 6 subsection 1 of the European Convention on Human Rights. Although such legislation refers to the court in terms of a state court, these attributes are also applicable to arbitrators, even though they must be interpreted in arbitration proceedings with respect to the characteristics of arbitration. This doctoral thesis proves by means of concrete examples, that the requirement of an independent and impartial arbitrator is included in all modern legislations of arbitration in some form. Due to the fact that resolving disputes in this way is the most common approach in international trade, the main focus of this thesis is to depict the issues of independence and impartiality in relation of the Czech regulation to the German regulation. This dissertation deals with the content and legal analysis of the concepts of independence and impartiality, the way these concepts are understood and interpreted in the legal systems of both countries, respectively, how they should be interpreted in the arbitration proceedings, and whether there are differences between the independence and impartiality of judges and the independence and impartiality of arbitrators. Not only the question was examined, whether the independence and impartiality have their own content, depending on whether it is an arbitrator or judge but also, what the meaning and practical implications of these concepts represent for arbitration. With regard to the independence and impartiality of arbitrators there are parts in the thesis dedicated to the terminological definition of the two central concepts and the possible theoretical approaches to these concepts are presented. Even though mainly independence and impartiality are taken into account other important concepts such as bias and neutrality are not neglected. There is a brief characterization of the arbitration proceedings. This doctoral thesis points out, that precisely in the question of independence there is a fundamental difference between arbitration and court proceedings. From the perspective of arbitration, independence is an objective criterion and as such includes especially the relationship between arbitrator and the parties of the dispute or the subject matter of the proceedings. Lack of impartiality is then a subjective criterion, which typically shows up during the arbitration. The issue of independence and impartiality is viewed chronologically from the constitution of the arbitral tribunal, over the course of the arbitration, until its termination, and even the phase after the termination of arbitral proceedings is not omitted. The key institutes guarantying a fair decision making are thoroughly analysed by the means of an independent and impartial arbitrator - disqualification and challenge of arbitrator. This doctoral thesis concludes that the concept of independence and impartiality is one of the central conditions for realization of fair justice, and thereby arbitration, but it is necessary that the independence and impartiality are interpreted in accordance with the characteristics of the arbitration proceedings and respecting the differences between the proceedings before the general courts and arbitrators. Czech and German legislation recognize arbitration as a peculiar way of resolving disputes; however the current regulation in matters of independence and impartiality is not free from obscurity and ambiguity, which gives de lege ferenda space for positive changes.