Záměr disertační práce vychází ze skutečnosti, že způsob teoretického uvažování o komiksu je značně pojmově neukotvený. V diskursech více či méně specializovaných se však pracuje s nějakou konceptualizací, která má nejčastěji relační charakter vztahuje "fenomén" komiks k některému z obecnějších pojmů, které mu mají dát patřičný (výkladový, až/dokonce i diskursivní) rámec. Při těchto "atribucích" se přitom snadno a rádo zapomíná, že ony samotné "referenční" pojmy jsou nejasné a problematické. Práce se tedy zaměřuje na analýzu způsobů, jimiž je (nejen) v odborné literatuře fenomén komiksu konceptualizován, resp. domýšlením jejich důsledků. Identifikovány jsou tři základní obecné pojmy, k nimž je komiks vztahován a pod jejichž perspektivou je nahlížen: komiks jako (deváté) umění, komiks jako (literární) žánr a komiks jako (svébytné) médium. Těmto způsobům uvažování (obecně a zjednodušeně: estetickému či uměnovědnému, literárněvědnému a mediologickému či komunikačnímu) jsou věnovány hlavní části textu. Ty se vždy nejprve zabývají obecnějším kontextem daného "vztažného" pojmu a následně ověřují jeho nosnost a vhodnost pro postižení specifik komiksu. Kapitola o komiksu jako (devátém) umění nejprve načrtává historii a kontext různých klasifikací umění, a to od antiky až po 20. století, kdy je do těchto schémat komiks zařazován a definitivně zařazen jako "deváté umění". Poté je tematizován samotný pojem umění a různé způsoby jeho užívání a platnosti pro charakterizování komiksu. Kapitola o komiksu jako (literárním) žánru se věnuje vztahu komiksu a literatury, především případům, kdy je pojem literatury chápán jako nadřazený pojmu komiksu. Následně jsou problematizovány způsoby implementace komiksu do literární genologie, vztah komiksu k literárním žánrům a specifická problematika tzv. graphic novel. Kapitola o komiksu jako (svébytném) médiu diskutuje otázku mediality pomocí analýzy jednotlivých pojmů, které zachycují její dílčí úrovně/složky, respektive různých dimenzí/konceptualizací pojmu médium ve smyslu kanálu, nosiče, technologie a dispozitivu. Následně je pozornost věnována diachronní perspektivě a ověření konceptu dvojího zrození média. Jelikož analýza uvedených tří konceptuálních rámců prokázala, že vnímání komiksu jakožto umění, žánru a média není adekvátní a v intencích teorie nosné, neboť nedokáže postihnout specifičnost zkoumaného předmětu, je následně přistoupeno k návrhu čtvrté a poslední konceptualizace tohoto fenoménu a to prostřednictvím (sémiotického) pojmu kód. Po nezbytné rekapitulaci jednotlivých vymezení kódu a jeho definování pro potřeby práce je tak ve čtvrté hlavní části textu podána charakteristika komiksu jako (meta)kódu, která umožňuje adekvátně popsat jeho specifika.The aim of this PhD thesis comes from the fact that the theoretical discourse on comics is unstable in terms of terminology. In more or less specialized discourses a conceptualization is employed that usually has the relational character the "phenomenon" of comics is then related to some general terms that should provide with suitable (expository or even discursive) framework. However, authors tend to forget that using these terms attributing these terms that they are unclear and problematic. Thus this thesis focuses on the analysis of the ways in which the "phenomenon" of comics is conceptualized in the literature, alternatively deducing consequences of these conceptualizations. Three fundamental concepts within which comics is perceived and that are related to comics were identified: comics as the (ninth) art, comics as a (literary) genre and comics as a (distinct) medium. The core of this text is devoted to these ways of conceptualizations (aesthetic, literary critical, mediological/communicative). First of all, the general context of the concepts to which is comics related are dealt with and then its capacity and suitability for accurate description of specifics of comics are verified. The chapter on comics as (ninth) art outlines the history and context of the different classifications of art, ranging from ancient times to the 20th century, where according to this schemes comics is categorized as the "ninth" art. Then the very notion of the concept of art and various ways of its usage and validity are pointed out. The chapter on comics as a (literary) genre deals with the relationship of comics and literature, especially in the case where the notion of literature became superior to comics. Subsequently the ways of integrating comics into the literary genealogy are discussed, as well as relation of comics to another literary genres and the particular topic of the so-called "graphic novel". The chapter on comics as an (distinct) medium discusses the question of mediality by analysing concepts that deal with sublevels (subsegments), or more precisely various dimensions/conceptualisations of the notion of a medium in terms of channel, carrier, technology and dispositive. Then, a diachronic perspective and verification of "double birth of medium" concept will be taken into the consideration. On the grounds that the analysis of three conceptual frameworks proved that the perception of comics as art, genre or medium is not adequate in terms of the theory since the uniqueness of the comics as object is not complex enough, a proposal of the fourth and final conceptualization of comics via (semiotic) concept of code will be introduced. The fourth core part of the thesis outlines the characterization of comics as (meta)code which enables to describe its specifics after the necessary summary of constituent definitions of code and its delimitation for the purposes of this work.