Tato dizertační práce poskytuje chronologický přehled vývoje univerzitního neboli akademického románu od 50. let 20. století do prvního desetiletí 21. století. Jelikož univerzitní román představuje specificky angloamerický jev, každá ze šesti kapitol porovnává dva reprezentativní textyjeden britský a jeden americkýze stejného desetiletí. Protože univerzitní romány bývají charakterizovány jako komické a satirické texty, práce se rovněž soustřeďuje na výskyt komických a satirických prvků v tomto žánru. Mé srovnání ukazuje, že zatímco autoři britských univerzitních románů tvoří relativně malou skupinu (Kingsley Amis, Malcolm Bradbury, David Lodge), mezi americké autory daného žánru patří různorodí uznávaní prozaici (Vladimir Nabokov, Bernard Malamud, Don DeLillo). Přestože všechny analyzované romány se odehrávají na humanitních katedrách, britské texty jsou obvykle zasazeny na katedru anglistiky, čímž implicitně obhajují britskou literaturu a kulturu. Závěr práce zdůrazňuje, že i když jeden z posledních univerzitních románů, Lidskou skvrnu Philipa Rothe, lze stěží popsat jako komický román, všechny analyzované texty mají satirický účinek, neboť se snaží pojmenovat a potenciálně reformovat nejrůznější problematické aspekty akademického světaThis dissertation provides a chronological overview of the development of the campus or academic novel from the 1950s to the early 21st century. Since the campus novel has been a specifically Anglo-American phenomenon, I compare two representative texts from each decadeone British and one Americanin all of the six chapters. As campus novels are usually characterized as comic or satirical texts, I also address the coexistence of the comic and the satirical within the genre. My findings show that while the British campus novels have been written by a rather limited number of authors (Kingsley Amis, Malcolm Bradbury, and David Lodge), the American campus novels have been authored by various recognized writers of general fiction (Vladimir Nabokov, Bernard Malamud, Don DeLillo). Also, whereas all the novels discussed in this dissertation are set at humanities departments, the British campus novels tend to take place at English departments, implicitly defending British literature and culture. Finally, I conclude that although Philip Roth's The Human Stain, one of the most recent addenda to the genre, can hardly be characterized as a comic novel, all of the texts analysed in this dissertation are satirical in their effect, as they try to name and potentially reform various problematic aspects of academia.