Dizertační práce se zabývá Aristotelovou klasifikaci živočichů. Aristotelés je považován za otce biologie, které zasvětil více než 25 % spisů, z nichž tvoří velkou část zoologické spisy. Jádro tvoří Zkoumání živočichů, O částech živočichů a O plození živočichů. Aristotelés v Druhých analytikách (II. 1-10) představuje výzkumný program, který opakuje v HA 491a10-12 i v PA 640a14-16, 697b30. Napřed by měla být sebrána fakta, resp. to, co existuje (tzv. hoti), potom by měly být určeny příčiny těchto faktů (tzv. dioti). Tradičně se považuje za první fázi spis HA a zbývající dva spisy za fázi druhou. Na druhou stranu Aristotelés není první z řady taxonomů, kteří chtějí systematicky uspořádat živoky. Aristotelés používá pro klasifikaci živočichů pouze tři termíny "rod" (genos), "druh" (eidos) a "druhový/rodový rozdíl" (diafora). Nejedná se však o "žebřík", jak ho známe například z taxonomie, kdy druh vždy podléhá rodu, ale spíše se jedná o skupiny, které lze dále dělit až k dále nedělitelnému druhu (infima species) a to, co bylo v rámci jednoho dělení druhem, se pro další dělení může stát zase rodem. Klíčovou otázkou klasifikace je to, co tvoří jednotku. Aristotelés se více než o přírodovědné zkoumání živočichů zaměřoval právě na logickou analýzu klasifikace. Tuto jednotku tvoří "podstata" (úsia), což je víceznačný termín, o kterém Aristotelés pojednává v Kategoriích a Metafyzice a . Navíc o jednotlivinách (např. konkrétní člověk, Sókratés), které jsou prvními podstatami lze mluvit pouze prostřednictvím druhých podstat (srv. Cat. Ia20-2), když lze uvést jejich druh (např. člověk) nebo rod (např. živočich). To však lze pouze u těch jsoucen, která mají stejný "výměr podstaty" (logos tés úsias). Dále výměrem podstaty Aristotelés označuje formální příčinu (GA 715a5), která se spolu s materiální, pohybovou a zejména účelovou podílí na přírodních procesech, které se na rozdíl od řemeslných uplatňují vždy najednou a směřují za určitým cílem (tzv. teleologie). Přírodní vznik tak podléhá pravidelnostem, které se projevují, pokud jim nic nebrání. Navíc Aristotelés vyčítá svým předchůdcům, že se v rámci přírodovědného zkoumání nezabývali bytností a definováním podstaty (PA 642a26). Za jednotku klasifikace tedy považuju "druhovou formu" (eidos), resp. skupinu živočichů, kteří sdílejí podstatné vlastnosti a které již mezi sebou nelze dále odlišovat. Aristotelés hovoří zejména o dvou typech "rozdílů" (diaforai) "více a méně" (to mallon kai hétton) a "analogie" (analogia). Většinou se druhy mezi sebou liší prostřednictvím "více a méně", např. někteří ptáci mají krátké a jiní dlouhé peří. Rody se odlišují převážně na základě "analogie", tj. odlišná tělesná část živočichů sloužící ke stejnému účelu, např. šupiny ryb a peří ptáků. Aristotelés používá dokonce termín "nejvyšší rody" (megista gené), do nichž však nespadají všechny druhové formy (např. lidé a hadi) a některé rody nemají ani své jméno. Všichni živočichové jsou tvořeni z látky (tzn. jednoduchých těles, stejnorodých a nestejnorodých částí) a formy (tzn. duše). Nelze však tyto termíny oddělovat, protože každé části duše odpovídá příslušná tělesná část, pomocí které se může projevit vitální funkce (např. létání pomocí křídel) s výjimkou rozumové části, která je z přírodovědného zkoumání vyloučena (PA 641a33 nn.). Dále se Aristotelés vymezuje a kritizuje platónskou metodu "dělení" (diairesis), která nevhodně klasifikuje živočichy, když libovolně rozděluje nadřazený termín do dvou protikladných. Aristotelés vytváří vlastní klasifikaci živočichů (PA I.4) spočívající v uplatňování několika podstatných rozdílů zároveň, pomocí nichž lze získat přirozené skupiny (např. ryby, ptáci), které se napřed odlišují prostřednictvím obecných rozdílů a jejich další druhy lze získat i na základě "privace" (sterésis), která je pro vytváření přirozených skupin živočichů nevhodná.The doctoral thesis deals with Aristotle´s classification of animals. Aristotle devoted over 25% of his works including especially zoological treatises. The core of his zoology is comprised by The History of Animals (HA), The Parts of Animals (PA) and The Generation of Animals (GA). Aristotle introduces his research framework in Posterior Analytics (II. 1-10), which is repeated in HA 491a10-12 and PA 640a14-16, 697b30. At first, the data, or rather what data existed (hoti) is gathered and after on the basis of the data causes are determined (dioti). Traditionally, the first stage is HA and the second are the rest two zoological works. On the other hand, Aristotle is not the first link in the chain of taxonomists who want to systematically organize all living beings. Aristotle uses only three terms for classification purposes "genus" (genos), "species" (eidos) and "difference" (diafora). It is not the taxonomical ladder, when the species is down to the genus, however, they are rather groups which are divided until indivisible groups (i.e. infima species). The crucial question of classification is what is a unit. Aristotle, unlike natural scientists, aims for a logical analysis of the classification. The unit of classification is "substance" (ousia), that is an equivocal term which is widely debated in Categories and Metaphysics and . In addition, it is possible to talk about particulars (e.g. a particular man, Socrates), which are first substances, only according to second substances (cf. Cat. Ia20-2), when they can be express by its species (e.g. a man) or its genus (e.g. animal). However, it is possible only for beings which have the same "formula of substance" (logos tes ousias). Futhermore, Aristotle uses the formula of definition as the formal cause (GA 715a5), which participates with the material, the efficient and especially the final cause in natural processes, that is in contrast with artificial production, where not all causes cooperate (cf. teleology). Natural generation follows the regularities which are present, if nothing obstructs it. Moreover, Aristotle criticizes his predecessors because they omitted within their investigations of nature the exploration of essence and the definition of substance (PA 642a26). I regard the unit of classification as the "form of species" (eidos) or rather as the group of animals which share substantial characteristics and which could not be divided further. Aristotle gives special consideration to two kinds of differences "the less and the more" (to mallon kai hetton) and "analogy" (analogia). Most genera differ from each other in the less and the more, e.g. some birds have short feathers and some have long. Species are differentiated by analogy, i.e. a different part of the body serves the same purpose, e.g. the scales of fish and the feathers of birds. Aristotle even coins the term "the greatest kinds" (megista gene), under which some forms of species do not belong (e.g. people and snakes) and some genera have no name. All animals consist of matter (i.e. simple bodies, homogeneous and non-homogeneous parts) and form (i.e. soul). It is not possible to take the terms apart, because a proper bodily part corresponds to all parts of the soul by which a vital function can manifest itself (e.g. wings make flying possible). There is an exception, the rational part of the soul is excluded from investigation by natural scientists (PA 641a33 ff.). Moreover, Aristotle delimits and criticizes the platonic method of "division" (diairesis), which classifies animals improperly by the arbitrary division of a superordinate term into two opposites. Aristotle develops his own classification of animals (PA I.4), which consists of grouping a few substantial differences together by which one can get natural kinds (e.g. fish, birds), which subsequently differ by universal differences and after could be classified into species by privation (steresis), which is improper for creating natural kinds.