Práce se zabývá tématem v české medievistice dosud spíše neřešeným, a sice pobočnými domy (neboli expoziturami) českých a moravských klášterů. Na příkladu mužských benediktinských konventů se práce věnuje vývoji tzv. proboštství a jejich postavení v rámci klášterních domén s důrazem na období 13. a 14. století, kdy se objevují ve větší míře písemné prameny, schopné tento jev postihnout. Práce tak svým zaměřením stojí na pomezí hospodářských, správních, politických a v širším slova smyslu kulturních dějin. Třebaže důraz a vlastní pramenná matérie pochází z českého prostředí, téma je pojednáno v širším kontextu dějin křesťanského mnišství a historického vývoje vlastního benediktinského monastického proudu (novodobý termín řád je pro středověkou realitu spíše nevhodný a zavádějící). Benediktinské mnišství, které je stále v literatuře vykreslováno jako konzervativní a rigorózní, bylo ve skutečnosti fenoménem dosti flexibilním a od svého vzniku v 6. století procházelo opakovaně reformami, reagujícími na podněty doby a společnosti. V tomto kontextu je nahlíženo i na vznik klášterních expozitur a vůbec strukturovanější hierarchie benediktinských klášterů, což byl jev, se kterým původní řehole sv. Benedikta coby základní norma klášterního fungování nepočítalaThesis deals with Czech medievistics still more unsolved, namely provostries of Czech and Moravian monasteries. On the example of male Benedictine convents the work deals with the development of so-called provostries and their status within the monastic domains, with emphasis on the 13th and 14th centuries, when appear increasingly written sources, able to capture this phenomenon. Thesis and its focus is on the edge of economic, administrative, political and in the broader sense of cultural history. Although the emphasis of matter and its own strand comes from the Czech environment, the topic is discussed in the broader context of the history of Christian monasticism and its own historical development of the Benedictine monastic movement (modern term order is for a medieval reality rather inappropriate and misleading). Benedictine monasticism, which is still in literature portrayed as a conservative and rigorous, was in fact a phenomenon quite flexible since its inception in the 6th century underwent repeated reforms, responding to overtures of epoch and society. In this context, it is regarded as the emergence of monastic provostries and more structured hierarchy at all Benedictine monasteries, which was a phenomenon with which the original Rule of St. Benedict as a basic standard functioning of manastery not counted.