Práce se věnuje antropologickým předpokladům Wittgensteinova myšlení po roce 1929. Protože však není jasná relevance jednotlivých primárních textů z tohoto období, je pozornost nejprve věnována kritice dosavadní ediční práce správců Wittgensteinovy písemné pozůstalosti a jsou předloženy argumenty pro relevantní výběr interpretovaných pramenů. To tvoří širší rámec analýzy nejen obsahové, ale i formální proměny Wittgensteinova myšlení mezi tzv. "raným" a tzv. "pozdním" obdobím. Právě díky rozboru rukopisů a strojopisů se ukazuje, že Wittgenstein na cestě k Filosofickým zkoumáním postupně přijímá předpoklady pravidel jazykových her, které můžeme označit jako antropologické. Na těchto předpokladech je pak založena Wittgensteinova argumentace proti možnosti soukromého jazyka a důraz na veřejnou povahu pravidel. Práce tento moment pozdního myšlení objasňuje prostřednictvím konceptuální analýzy Filosofických zkoumání. Těžištěm této analýzy je to, jakým způsobem jsou pravidla, kterými se mluvčí řídí, založena na shodě v tom, co Wittgenstein označuje jako životní formu. Práce analyzuje tuto koncepci životní formy z hlediska konstituce komunikativní shody a jejích předpokladů. Pozornost je zaměřena především na objasnění povahy životní formy (jejího formálního i obsahového charakteru). Přitom se analýza věnuje souvislosti odlišných kategorií pravidla a řízení se pravidlem. Interpretace Lebensform se rovněž vyrovnává s námitkou plurality a inkomensurability forem a objasňuje specifickou kombinaci subjektivity a veřejného jazyka, čímž pojmenovává mimojazykové předpoklady životní formy. Práce závěrem nastiňuje další možnosti zkoumání antropologické perspektivy ve wittgensteinovském výzkumu.The thesis deals with anthropological assumptions of Wittgenstein's thinking after 1929. Because the relevance of particular primary texts from this period is not clear, first I pay attention to the criticism of the current editorial work of administrators of Wittgenstein's written heritage and present arguments for the relevant selection of interpreted sources. It represents a broader framework of analysis of Wittgenstein's (contentual and formal) thinking transformation between his so-called "early" and "later" period. The manuscript and typescript analysis reveals that on his way to Philosophical Investigations Wittgenstein had gradually accepted the rules of language games that we can call anthropological. Wittgenstein's argumentation against the possibility of a private language and emphasis on the public nature of the rules are based on these assumptions. The thesis clarifies this moment of later thinking through the conceptual analysis of Philosophical Investigations. It is based on the rule-following in accordance with Wittgenstein's form of life. The thesis analyzes this concept of the form of life from the point of view of communicative consensus constitution and of its assumptions. The attention is focused on clarifying the character of the form of life (its formal and contentual character). At the same time, the analysis gives attention to the connection of different rule categories and to following the rule. The interpretation of the form of life (Lebensform) also deals with the objection to pluralism and incommensurability of forms and it clarifies the specific combination of subjectivity and public language. In this way it identifies extralinguistic assumptions of the form of life. In conclusion the thesis outlines other possibilities of exploring the anthropological perspective in Wittgensteinian research.